Při příjemném setkání jsme s biatlonistou Michalem Krčmářem pokecali o tom, jak umí vařit, teda spíš neumí. Jestli sleduje nějaký další sport a nakousli jsme i téma možného návratu Gábiny Koukalové.
V jednom rozhovoru jsi řekl, že neumíš vařit, jak to je teď?
Je to pořád stejný. Já nevařím, ale ohřívám. Udělám třeba těstoviny s oliváčem a parmazánem. Ty jsou dobrý, ale doma vaří především přítelkyně. Není to ani tak, že bych k tomu měl odpor, ale nechávám po sobě hroznej nepořádek. A to mě pak nebaví uklízet. Ráno si dělám kaši, ale to bych vařením moc nenazýval. Ale uvidíme, třeba italskou kuchyni mám rád, tak se ji třeba ještě naučím vařit.
Kam se během volna chystáš?
No pro změnu za sněhem. Tedy podle podmínek jsme chtěli na pár dní do zahraničí na sjezdovky. Protože já říkám, že hory dobíjej víc než moře. A protože jsem se přihlásil na magisterské studium, tak bych taky rád zavítal do školy.
Během roku jsi často pryč, není to pro vztah s přítelkyní náročný?
Určitě to je těžký. Myslím ale, že kdyby přítelkyně nedělala až do juniorek biatlon, tak by to bylo náročnější. Těžko bych hledal takhle tolerantní přítelkyni. Na druhou stranu každé povolání má něco. Když se to naše dá nějak rozumně skloubit, tak se to dá zvládnout.
Už jste spolu nějaký ten pátek, co takhle svatba?
No, jsme spolu už jedenáctým rokem. Uvidíme. Dostal jsem se do takovýho stadia, kdy všichni okolo mluvili o svatbě. A mě když někdo do něčeho tlačí, tak spíš naschvál trucuju. Takže uvidíme, jak to vyplyne. Podobné je to i s rodinou. Samozřejmě, že přítelkyně už by chtěla mimčo a já už taky pomalu dospěl do stadia, kdy chci rodinu. Neříkám, že tu za rok bude běhat malej Bibmo. Ale uvidíme.
Když máš trochu volníčko, sleduješ další sporty, nebo chceš mít od toho pokoj?
Určitě sleduju, sleduju všechno. Rád koukám na fotbal, hodně fandím Spartě, ale sleduju i hokej. Když mám opravdu volný den, tak se kouknu na program a už vidím, jak mi to pěkně navazuje. Ve tři hokej, v pět fotbal. Jsem schopnej strávit celé odpoledne koukáním na sport. V zimě, když je čas, sleduju i běžecké lyžování nebo skoky na lyžích. Když jsem byl ještě kluk, tak jsem si v době olympiád dával budíček třeba na druhou ráno, jen abych viděl sporty, co mě zajímaly. Každý večer jsem si připravil seznam toho, co chci vidět.
Říká se, že si taky rád zapaříš na playstationu?
Teď už tolik ne. Naposledy jsem playstation vytáhl asi před rokem. Dřív jsem hrával, ale teď radši vyrazím někam do kolektivu.
Poslední dobou se spekuluje o tom, že by se do týmu mohla vrátit Gábina. Je to podle tebe reálný?
Samozřejmě se mě na to hodně lidí ptá. Kdyby přišla, všichni jsme si sedli, vyříkali si některý věci a udělali si, jak se říká, čistý stůl, tak bychom s tím asi problém neměli. Nás chlapů se to sice zas až tolik netýká, ale pořád jsme jeden tým.
A po tý sportovní stránce?
Právě to by podle mého bylo ohromně těžký. Já vím, jak je náročný se vrátit po krátkém volnu v dubnu. Bolí to a člověku se nechce. Neumím si to představit po dvou letech. Já bych to určitě nezvládl. To, že člověk občas něco dělá, se s vrcholovým sportem nedá srovnat. Takže podle mě to úplně možný není.
Foto Lubomír Krongaiger
