pondělí 18. listopadu 2019 Romana

Nikola Sudová v roli tělocvikářky. Motivovat děti není jednoduché, říká

Úspěšná akrobatická lyžařka v jízdě v boulích, Nikola Matějcová Sudová, si na Liberecku vyzkoušela roli učitelky tělocviku. A to díky projektu Rozhýbej to, který pořádá Liberecký kraj v rámci Olympiády dětí a mládeže 2019. Ačkoliv je vystudovanou pedagožkou, říká, že děti musí vést ke sportu hlavně rodina. V rozhovoru toho ale účastnice olympijských her v Turíně, Salt Lake City, Vancouveru a Soči prozrazuje nejen o sportu mnohem více.

Z některých účastníků ODM se později stanou i úspěšní olympionici, například Ester Ledecká. Myslíte, že má pořádání těchto akcí přínos pro „dospělý“ sportovní svět?
Děti potřebují vzory, takže určitě přínos mají. Vždyť kolik dětí chce být teď právě jako Ester. Na ODM budou závodit děti, které už vědí co to je fyzický trénink a dřina. Taková akce jim dodá zkušenosti i v oblasti mentálního tréninku, protože pro spoustu z nich to budou první závody takového formátu a velikosti. Až jednou budou někteří z nich stát na startu té opravdové „dospělácké“ olympiády, tak se jim i tyto zkušenosti budou hodit a na ODM budou rádi vzpomínat.

Jsem vděčná rodičům, že mě u lyžování udrželi

Kdy jste se vy zamilovala do akrobatického lyžování?
Dřív než já, se do něj asi zamilovali taťka se strejdou. Já jsem začala jízdu v boulích milovat asi až po pubertě.  Do té doby jsem byla samozřejmě přesvědčená o tom, že existuje spousta jiných zajímavějších aktivit, než jsou tréninky a sport. Jsem ale vděčná rodičům, že mě i v tomto období u lyžování udrželi. 

V rámci IX. Olympijské hry dětí a mládeže jste měla na povel školáky v hodinách tělocviku, přičemž role tělocvikářky pro Vás nebyla úplně cizí. Myslíte si, že je těžké děti motivovat k pohybu, což slýcháváme z médií dnes a denně, nebo máte jinou zkušenost?
Mám vystudovanou pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova, takže vedení hodin pro mě nebyl až takový problém. Motivovat děti není jednoduché a určitě to není otázka jedné hodiny ve škole, ani pouze školy samotné. Dětem chybí společné „blbnutí na hřištích“, lezení po stromech, běhání po loukách, válení sudů…spousta takových činností, které rozvíjejí všestranné pohybové dovednosti a dnešním dětem většinou chybí.  Takové děti si pak ve škole při tělesné výchově nevěří, bojí se něco vyzkoušet, a proto se radši nechtějí hýbat, aby se nezesměšnily. O to těžší je pak třeba pro učitele děti k pohybu motivovat. 


Co je podle vás největší motivací pro děti ke sportu? 
Největší motivací dětí ke sportu je určitě rodina. Dítě od mala opakuje věci, které vidí u svých blízkých, hlavně rodičů. Pokud dítěti rodiče ukážou cestu k pohybu, budou ho s ním provozovat a podporovat ho v něm, dítě bude mít určitě větší motivaci ke sportu, než kdyby se s pohybem poprvé setkalo až třeba ve škole. Nesmí to být ale zase nezdravě přehnaná motivace rodičů, kterou občas vídáme, protože pak se dá dítěti sport znechutit úplně. Vše se musí dělat s mírou a s ohledem na dítě samotné. 

Myslíte si, že by více hodin tělesné výchovy mohlo vést k zájmu o sport a zlepšení kondice mládeže?
Nejsem si tím jistá. Dnešní děti tělocvik většinou nebaví a je jedno, kolik je to hodin týdně. Spíš bych se přikláněla ke snížení počtu žáků na učitele. Je rozdíl, zda máte během jedné hodiny v uzavřené tělocvičně 10 dětí, nebo 30. Čím větší počet dětí, tím je menší možnost je něco naučit. Většinou musíte zvolit takovou cestu, abyste jste zaměstnali všechny naráz. V počtu 30 dětí jste odkázáni většinou na míčové hry, které ne všechny baví, nebo je dřív nebo později přestanou bavit.  Učitel, který má na starost hodně žáků, nemá šanci vymýšlet zajímavé hodiny, kterými by dokázal nadchnout všechny.

Peněz je ve sportu málo

Jak je na tom podle Vás podpora mládežnického sportu?
Nemám přehled o přesných číslech a financích, takže nemohu objektivně posoudit, ale myslím, že záleží na sportu. Jsou sporty podporovanější a sporty méně podporované. Myslím, že peněz je ale ve sportu všeobecně málo, takže bohužel i v tom mládežnickém.  

Pozorujete u svého syna zděděné vlohy ke sportu? A kdy se pozná, že je dítě talentované a kdy pouze nadšené pro sport?
Jsou mu teprve tři roky, takže zatím nepozoruji. Snažíme se ho ke sportu vést a ukázat mu co nejvíce jeho forem. Jestli je ale na nějaký sport talent, to zatím nevím. Popravdě mi stačí, když v něm vyvoláme právě to nadšení pro pohyb a sport. Jak poznat rozdíl mezi nadšením a talentem? To myslím u malých dětí stoprocentně nepoznají ani zkušení trenéři. Nevím, zda vůbec jde mít talent na určitý sport. Spíš jde mít talent na nějakou pohybovou dovednost, která může být pro daný sport klíčová. 

Letošní ODM se koná v Libereckém kraji. Některá sportoviště jsou i ve Vašem rodném Jablonci nad Nisou. Přijdete fandit jabloneckým sportovcům? 
Určitě se přijdu podívat a budu fandit všem sportovcům, ať už to bude na sportovištích v Jablonci, Liberci, nebo třeba na Bedřichově.

Autoři | Foto ODM

Štítky Nikola Sudová, Olympiáda dětí, ODM, rozhovor

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.