Druhá šance. Příznačný název spolku, který opravdu dává druhou šanci… Šanci na šťastný život pro ex-dostihové koně. Ester Rišková se rozhodla pomoci koním, které toho už v životě moc nečekalo a nabídnout jim místo smrti láskyplné prostředí v Lindavě.
Ester měla vždycky ke koním blízko. Od malička na nich jezdila, jenže pak přišel úraz. „Na koně jsem tehdy zanevřela a až do vejšky jsem na koně nesedla,“ vzpomíná Ester Rišková. K založení Domova pro ex-dostihové koně jí dovedly osudy koní.
Vše začalo s kobylou anglického plnokrevníka Relací. „Tehdy jsem bydlela v Praze. Na facebooku jsem uviděla příspěvek, že hledají člověka pro agresivní, zlou kobylu, která na sebe nenechá sáhnout. A ta mi úplně učarovala,“ vypráví Ester. Sáhla tehdy po plechovce na čaj, kde šetřila na dovču, slovo dalo slovo a místo pobytu u moře si pořídila koně.
Relaci zachránila život. Doslova ji sebrala hrobníkovi z lopaty. „Měla po dostihové kariéře a majitel v ní neviděl žádný smysl, protože nezabřezla. A prej když si jí do konce týdne nikdo nevezme, půjde na jatka.“ Jen dostat podvyživenou a ztrápenou kobylu do přívěsu bylo neskutečný.
„Bylo hrozný vedro a trvalo nám to čtyři hodiny. Ale není se čemu divit. Když jí majitel nakládal naposledy, nacpal jí sedativy a dovnitř jí prostě namlátil lopatou,“ popisuje Ester život zachráněného koně. Teď už se má Relace dobře. S dalšími pěti koni si užívá čerstvé a svěží trávy a té nejlepší péče.
A jak se dostala Ester i s koňmi do Lindavy? „Když už jsme se s přítelem starali celkem o čtyři koně, kterým jsme platili ustájení, což byla darda, začali jsme koukat po nějakým statku s pozemkama a tohle místo jsme si zamilovali,“ říká majitelka spolku Druhá šance.
Aktuálně zde mají šest koní. Každého s originálním příběhem. O moc víc už jich ale přijmout nemůžou, i když zájemců je mnoho. „Denně vidím různé příspěvky o koních, kteří lidé nabízejí. Buď jsou ve špatném zdravotním stavu nebo jsou na tom blbě psychicky. Často mi i píšou lidé, že ví o koni, který by potřeboval pomoci. Víc jak osm koní ale bohužel mít nemůžeme, už bychom to neufinancovali,“ vysvětluje Ester.
Sama pracuje na zkrácený úvazek jako pečovatelka. Veškerý čas i peníze jdou právě koním. Ráno vstane, obstará všechny koníky, spěchá do práce a odpoledne nanovo. „Někteří jsou hodně hubení a dostávají i oběd. Ani mě nemůže napadnout, že bych po práci někam jela, protože už tu stojí nastoupení.“
Jak je možný, že lidé, kteří mají s koněm dlouholetý vztah, o něj ztratí zájem ve chvíli, kdy přestane plnit jejich ambice? Podle Exter je pro někoho kůň prostě jen mašina. „Lidi jsou různý. A pro někoho je to jen závodní stroj nebo vidina zisku z hříbat. A když už jim kůň k ničemu není, tak ho pošlou na jatka,“ popisuje Rišková. Každý kůň v Druhé šanci má za sebou dlouhý příběh plný karambolů a často i smutku. V Lindavě se všem dostává dobré péče, lásky a pozornosti. A tak tu mohou v klidu dožít. Chcete vědět víc? Tak sem zajeďte.
Foto Lubomír Krongaiger
