Osoby bez domova žijící na ulici se občas ve své tísnivé situaci na něco upnou. Na alkohol, cigarety, ale taky třeba na živou duši v podobě psa, který se pro ně stane vším. Jenže takový člověk pak nemá moc možností, jak si vylepšit „své bydlení“. Azylové domy a jiná zařízení totiž psy zpravidla neakceptují.
I na Liberecku žijí bezdomovci, které můžete potkat v doprovodu nějakého chlupáče. Spolu se dělí o jídlo, jakýkoliv přístřešek a sdílejí spolu všechny strasti. Není divu, že většinou vznikne mezi člověkem a psem silné pouto.
Pokud ale chtějí takoví lidé svou situaci změnit, rádi by využívali například azylový dům a s pomocí sociálních pracovníků si opět začali budovat lepší život, nemají to se psy úplně snadné. Někteří lidé bez domova tak navzdory nepohodlí a třeba i chladnému počasí upřednostní život venku, než aby se svého čtyřnohého parťáka vzdali, nebo ho dočasně opustili.
A jaké mají takoví lidé se psem možnosti u nás? Například v azylovém domě Sperasmus společnosti Návrat mají bohužel smůlu. „Možnost ubytování se psem tu opravdu není, prostorové a provozní podmínky to neumožňují,“ sděluje Robert Prade, ředitel společnosti Návrat.
Je samozřejmě zcela logické, že uzpůsobit celé zařízení tak, aby tam mohl být jeden natož více klientů se psy, není snadné. Na druhou stranu podle ředitele moc takových zájemců, kteří by chtěli v azylovém domě přebývat i se psy není a ani v minulosti moc nebylo. „Abych řekl pravdu, na takové případy si vzpomínám zcela výjimečně. Podmínky ubytování jsou zájemcům víceméně známé, a tak se ani nechodí ptát, vědí, že tu taková možnost není,“ říká Prade a dodává, že pravděpodobně i možnost ubytování na komerčních ubytovnách bude pro lidi se psem daleko menší.
Určitou možnost, kam si odložit psa, nabízí klientům Naděje v azylovém domě a noclehárně v Jablonci nad Nisou. „Ubytování a čerpání dalších služeb je v tomto místě možné i pro klienty, kteří mají psa, v blízkosti budova je psí bouda, kde klient může svého psa mít,“ uvádí oblastní ředitelka Naděje Milena Havrdová.
Jenže v praxi podle ní zůstává bouda většinou prázdná. Klienti totiž zpravidla nehodlají svého věrného druha opustit a chtějí ho mít přímo u sebe. I zde jde ale jen o pár případů. Druhou možností je pro takové osoby v tíživé situaci, a navíc se psem, ubytovna. „Klientům, kteří mají pejska sociální pracovníci nabízejí ubytovnu v Jablonci nad Nisou, kde je přítomnost psa možná, další možností je zajištění podnájmu,“ vysvětluje Havrdová. Poslední variantou je podání žádosti o přidělení městského bytu pro osoby sociálně slabé, to ale záleží na aktuálních možnostech města.
Některým klientům Naděje pomohl v minulosti i lučanský útulek Dášenka a oblastní ředitelka Naděje k tomu dodává: „V několika případech nám vyšli vstříc a na jednu či dvě noci se ujali pejska, než se aktuální situace klienta, který byl mezitím ubytován v azylovém domě, vyřešila.“
Ani jedna z organizací zatím neplánuje zřizovat například kotce. Důvodů je hned několik, vedle finanční náročnosti jde taky o prostorové, provozní a právní důvody. „A v neposlední řadě by takové zázemí stejně problém neřešilo, protože klienti trvají na tom, že zvíře budou mít u sebe,“ říká ředitelka.
Foto pixabay.com
