Vlkům na stopě. Monitoring šelem v Česku probíhá už dvacet let

Dvacet let uteklo jako voda. Z pohledu vesmíru jde sotva o mžik, pro šelmy ale byly poslední roky průlomové. Do různých koutů Čech se za tu doby vrátily šelmy a některým se zde daří i pravidelně odchovávat mláďata. A v posledních letech se mění i pohled společnosti na šelmy, zejména pak vlky. „Určitě se postoje veřejnosti mění, zejména tam, kde vlci už více než 20 let žijí, jako jsou Beskydy a Javorníky. V létě už se neruší dětské tábory a nevypisují odměny za zastřelení vlka. Pochopitelně že v oblastech, kde se vlci objevují nově, konflikty vznikají a někteří lidé pociťují strach, podobně jako před dvaceti lety v Beskydech,“ uvádí Miroslav Kutal z Hnutí DUHA Olomouc.

Zároveň upozornil, že vlk je historicky zatížen mnoha symboly a předsudky. Podle Kutala si lidé musí situaci prožít sami, aby mohli vyhodnotit, zda je vlk reálně ohrožuje. Zatímco někdo si vlka démonizuje, jiní zase kouzlu divoké šelmy propadli. A touha po informovanosti dovedla zájemce až k semináři, které hnutí pořádá právě v lokalitách, kde se šelmy (tedy kromě vlků také rysové případně medvědi) vyskytují.

Zájem o semináře roste

Letos tak proběhl seminář i na pomezí Jizerských a Lužických hor. A zájem o tyto semináře, po kterých se lidé mohou zapojit jako dobrovolníci a vydat se po stopách šelem, roste. „Úvodní semináře Vlčích a Rysích hlídek, říkáme tomu zkráceně Zavýjení a Ostrovidění, se konají každoročně na podzim. A naprostá většina akcí se naplní během relativně krátké doby,“ sděluje koordinátorka Kristýna Fridrichová.

Víkendový seminář nabídne těm pár šťastlivcům, kteří se včas přihlásí, náhled do života šelem a když mají štěstí, podaří se jim během pár dnů najít i nějaké důkazy (tzv. pobytové znaky) o přítomnosti šelem. Jizerskolužický seminář byl podle organizátorů úspěšný. „Jsem nadšená. Noví zájemci o Vlčí hlídky byli milé lidé, kteří měli opravdový zájem o ochranu přírody. Jelikož velké šelmy obývají velké rozlohy, pomoc dobrovolníků s jejich monitoringem je pro nás klíčová. Věřím, že jsme do svých řad získali nové nadšence,“ říká Fridrichová.

Na semináře přivádí lidi různé důvody. Snaha šelmám porozumět, získat větší náhled do problematiky a třeba i touha naučit se rozpoznávat stopy. „Přihlásila jsem se, protože se u nás vlci vyskytují. Šíří se ale různé názory a spousta nepotvrzených informací, proto bych se o vlcích ráda dozvěděla něco víc,“ říká jedna z účastnic. Na seminářích mají lidé navíc možnost podívat se na návrat šelem z různých úhlů. „Často zveme i různé hosty z oblasti myslivosti nebo z lesů, stejně jako zástupce místních národních parků a chráněných krajinných oblastí,“ vysvětluje koordinátorka.

I na severu Čech je o informovanost velký zájem. Kristýna Fridrichová k tomu dodává: „Myslím, že se nám úspěšně daří dostat ochranu velkých šelem i do podvědomí lidí v Severních Čechách.“ Po Lužických horách byl tradičně největší zájem o semináře v Beskydech a na Šumavě, kde hlídky působí nejdéle.

Co farmář, to jiný názor a stejné je to s myslivci

Vlci jsou asi nejvíce trnem v oku farmářům. Samozřejmě je zcela logické, že je případné škody netěší. I těm se ale snaží Hnutí DUHA pomáhat. „Pomáháme chovatelům se zajišťováním financování pro různé druhy preventivních opatření. Zajistili jsme několika chovatelům psy z pracovních chovů ze zahraničí, vylepšili ohrady proti podhrabání, nakoupili elektrické síťové ohradníky. Aktuálně jsme připravili společný projekt pro 12 chovatelů z celého Česka,“ informuje Kutal.

Zároveň ale není možné Hnutím realizovat podobnou ochranu v celém Česku už kvůli výrazné administrativní zátěži. Velkým přínosem by tak byl přístup Ministerstva zemědělství, které by mělo dle ochránců šelem nastavit dotace tak, aby je mohli čerpat chovatelé i bez složitých projektových dokumentací. „To aktuálně možné není pro většinu menších chovatelů jsou dotační prostředky na prevenci zcela nedostupné.“

Názor farmářů na šelmy se stejně jako u myslivců různí. „Někteří chovatelé považují vlka za součást přírody, ve které hospodaří a snaží se jeho návratu také přizpůsobit a svá stáda zabezpečit. Někteří jsou smutní a bezradní, někteří naštvaní a vlka v naší krajině nechtějí. V porovnání například s Broumovskem je ale k vlkům náš kraj o něco přívětivější,“ přibližuje Fridrichová a dodává, že stejné je to s myslivci.

Telemetrický obojek jako další krok ve sledování vlků

V současné době mají ochránci v Česku v plánu sledovat život vlků i díky telemetrickým obojkům. Tento výzkum by totiž mohl přinést kvalitní data o prostorové aktivitě šelem, díky tomu mohou odborníci detailněji poznat potravní ekologii vlků. Jak často loví divoce žijící kopytníky, za jakých okolností napadají hospodářská zvířata nebo která preventivní opatření jsou účinná.

Právě napadání hospodářských zvířat patří mezi nepopulární obraz vlka v české krajině. Média často přináší zprávy zdecimovaných stád ovcí. Pro některé lidi je chování šelmy, která zabije mnoho zvířat, ačkoliv se většiny dál ani netkne nepochopitelné. Miroslav Kutal ho vysvětluje následně: „Toto nadměrné zabíjení, tzv. surplus killing, je typické chování predátora v případně nadbytku kořisti, která nemá kam utéct nebo ani neutíká z důvodu potlačeného antipredačního chování u domácích zvířat. Je to stejné, jako když kuna nebo liška vyplení kurník a odnese si přitom jen jednu slepici.“

V přírodě se totiž predátor ve volné přírodě nedostane do situace, kdy by zabil třeba laň a pozoroval by ho přitom zbytek stáda. A Kutal pokračuje: „V případě útoku na domácí zvířata proto vlk instinktivně proto zabíjí i další dostupnou kořist, pokud je k dispozici. Nejúčinnější způsob, jak nadměrnému zabíjení bránit, je používání pasteveckých psů k ochraně stád. I v případě, že by se vlkovi podařilo vplížit do ohrady a nějaké zvíře zabít, přítomnost správně socializovaného pasteveckého psa zabrání masakru.“

Zatímco na Slovensku vlky střílí, v Česku bude odstřel pouze výjimečný

O snaze prolomit odstřel vlků v Česku kvůli jejich údajné regulaci se v poslední době hodně mluvilo. V Česku by sice měl být umožněn, ale pouze ve vážných případech. „Některé státy, jako je například Slovensko, si při vstupu do EU vyjednaly výjimku z evropské směrnice a mohou za určitých okolností vlky lovit, pokud to neohrožuje populaci jako celek. V České republice však platí přísná ochrana, a lov je možný jen v případě, že jiný veřejný zájem převažuje nad zájmy ochrany přírody, tedy například pokud by vlk ohrožoval zdraví lidí či jejich životy,“ dodává Kutal.