Nový fenomén, malování na kameny. Spojuje rodiny a cizí potěší, říká grafik Ondřej Musil

Malování na kameny se stalo poslední dobou opravdu populární záležitostí. Baví děti i dospělé, čím to podle vás je?
Je to společná aktivita. Dříve rodiny trávily podvečery spolu, škubaly peří, tkaly, vyprávěly si, podobně jako ve filmu Krakonoš a lyžníci. Dnes je všechno moc rychlé a děti často neodlepí oči od mobilů a počítačů a upřímně, kolikrát jsou na telefonu nalepení i rodiče. Podle mě je to přesně ta ideální aktivita, která tu rodinu zase spojuje v nějaké příjemné činnosti a navíc je to okořeněné tím, že pak jdete ven, ten kámen někde necháte nebo sami nějaký najdete. A to je nejen pro děti skvělý zážitek.

Ale proč právě kameny?
Možná proto, že je v nás někde vespod pořád schovaný neandrtálec, který má potřebu malovat v jeskyních. A nebo je to tím, že kameny prostě vydrží a není snadné je zničit a lehko se přenáší, také jsou běžnou součástí venkovního prostředí. Často právě ta nerovnost kamene určí, co na něj namalujete, najdete kámen ve tvaru boty, koblihy, zvířete, a máte jasno.

Co přivedlo k malování právě vás? Nejste jako chlap spíš výjimka?
Já se živím jako grafický designér a mám obecně k umění a potažmo malování blízko. Druhá věc je, že pracuji především u počítače a člověk má občas potřebu něco dělat rukama. Ale hlavním důvodem jsou mé dvě dcery, které to neskutečně baví, a já jsem pro každou kreativní věc, kterou společně můžeme dělat. Nevím, nakolik je to výsada žen, ale je pravdou, že chlapů, co malují na šutry je určitě méně, nebo se tím tolik nechlubí.

Myslíte, že se na vysoké oblíbenosti nějak podepsala i současná situace okolo pandemie?
Tohle je určitě důvod, proč v poslední době začalo malovat na kamínky více rodin. Všichni víme, jak je těžké vymýšlet aktivity pro děti, které je baví a tím spíš, když byla většina lákadel, jako jsou zoo, bazény a různá zábavní centra, zavřená. Takže ano, určitě to je jedním z důvodů. Na druhou stranu, mezi lidmi se to šířilo mnohem dříve.

Stačí štětec a pár barev

Jde o nákladnou zábavu?
V základu ne. Vystačíte si i s jedním štětcem a pár vhodnými barvami. Pokud jde o kameny, po zemi se jich válí haldy a když jste sadomasochista, klidně můžete táhnout domů opravdu velký balvan, ale to nedoporučuji. Vždy je lepší tvořit na menší kameny, které snadno unese i malé dítě.

Někteří autoři jsou s kameny hotoví za pár minut, jiní nad nimi tráví hodiny. Jak jste na tom vy?
Moje děti mají kámen hotový za pár minut. Mě to trvá déle, někdy půl hodiny jindy více, záleží na tom, jak moc komplikovanou věc jsem si na sebe ušil. Zatím jsem nejdéle maloval jeden kámen asi tři hodiny.

Právě posílání a hledání dělá celou činnost atraktivní

Jak se vám líbí samotný nápad namalovat a pak poslat kamínek dál, kde ho najde někdo úplně neznámý?
Myslím, že je to právě to posílání a hledání, co dělá celou věc atraktivní pro lidi. Už jsem se setkal se spoustou příběhů, kdy někomu nalezení kamene udělalo opravdu velkou radost. Já sám si některé kameny zatím nechávám a jiné posílám dál. Když u nich strávíte čas, tak se vám je někdy nechce hned pustit do světa. Ale nakonec půjdou dělat radost všechny.

Už jste sám nějaký kamínek našel?
Často chodíme s rodinou na procházky a několik kamenů jsme už i našli, děti si je chvíli nechají a střeží jako poklady a po nějaké době je zase posíláme dál. Při těch procházkách samosebou občas rozneseme i naše výtvory a i ty už lidé našli.

Na spoustě kamenů je PSČ a název skupiny na facebooku, proč?
Skupina Kamínky má pomalu sto tisíc členů a lidé sem vkládají fotky nalezených kamenů a PSČ jsou pak tím, co vám pomůže ve skupině dohledat právě ten váš kámen. Také je to určitý popis lokality, kde začal kamínek svou putovní dráhu, skončit pak může na druhém konci světa, nikdy nevíte, kam až se dostane.

Pokud tento rozhovor někoho inspiruje, co byste malířům – začátečníkům doporučil za barvy? A je nutné kameny nějak očistit?
Kameny je určitě nutné pořádně očistit, v aktuální době možná i raději vydezinfikovat. Barvy jsou nejvhodnější akrylové, dají se sehnat i jako fixy, pak například tuš. Jiné barvy nedrží tak dobře nebo z kamene rychle slezou. Nakonec je potřeba kamínek nalakovat bezbarvým lakem, například akrylovým, někdo používá třeba lak na nehty, ale ten kolikrát nevydrží nebo může barvy rozpít.

Při malování se fantazii meze nekladou. Máte vy nějaký oblíbený motiv?
Já osobně rád využívám povrch samotného kamene a nezakrývám ho celý. Často dělám motivy, kdy se může zdát, že je v kamenu díra nebo nějaký prostor. Mé děti zase rády malují takříkajíc cik cak, jak to na ten kámen padne, a i to pak kolikrát vypadá parádně.

Je něco, co byste si rád vyzkoušel, ať už motiv nebo techniku?
Asi nemám žádný konkrétní cíl ani techniku, kterou bych rád plánovaně uplatnil. Spíše to beru jako náhodnou věc, která když přijde, tak tu je a já s tím pracuji. Nesnažím se z toho dělat vědu, pořád jde o zábavu a není nutné to brát smrtelně vážně. Ale tím nechci říct, že by to bylo špatné, každý podle svého gusta.

Nemyslíte, že se může z určitého hlediska jednat o znečišťování přírody, když lidé vrací do přírody různě pomalované kameny, z kterých se pak třeba při dešti mohou barvy uvolňovat?
Tady záleží na použití správných barev, aby se právě neroztekly a hlavně soudnosti lidí. Je nesmysl někomu potají skákat přes plot pro hezký oblázek ze skalky. To se nedělá. Také je nevhodné nosit kameny do přírody, kde nejsou žádné turistické stezky, natož pak do chráněných krajinných oblastí. Cílem není je schovat, naopak, daleko lepší je pokládat kamínky s rozumem na místech, kde je pravděpodobné, že je někdo najde. V parku, u cesty nebo ve městě. Určitě je také fajn myslet na toho, kdo ten kámen má najít. Takže ho nehodím do trávy, kterou pak někdo musí posekat a může se vaším výtvorem zranit nebo ho nepoložím na místa, kde rádi močí nejen psi. Prostě u toho myslet.