Čtvrtek, 18. června 2020, 16:30
Představená architektonická studie hotelu a televizního vysílače na Ještědu vzbudila velký ohlas, a to i negativní. Šlo o jedno z nejdiskutovanějších témat posledních dní, a tak jsme se na něj zeptali i na krajském zastupitelstvu.
Otázka byla následující: Vznikla architektonická studie rekonstrukce Ještědu, co na ni říkáte?
Oslovili jsme jednotlivé strany a uskupení v krajském zastupitelstvu a také strany, které mají reálnou šanci se do zastupitelstva v říjnových volbách dostat. Odpovědi řadíme tak, jak nám od jednotlivých respondentů přišly. Na otázku neodpověděl Dan Ramzer (ODS).
Ještěd, dominanta našeho města, to bylo vždy téma plné emocí. Už se nikdy nedozvíme, zdali i ten první „starý Ještěd“ vzbuzoval při stavbě nějaké pnutí, možné ten jako jediný tenkrát ne. lidé jej dlouhá léta zaslouženě milovali. Když shořel, mnoho lidí to obrečelo. Samotná soutěž o nový Ještěd rozdmýchávala emoce, na tematické výstavě jsem dokonce viděl protestní dopisy odborářských sdružení proti projektu arch.Hubáčka. Jeho návrh zvítězil přesto (anebo právě proto) že nerespektoval zadání. Proto mne dnešní vlna emocí nepřekvapuje, ba co víc skoro ji vítám, protože poctivá veřejná diskuse vede většinou k nejlepším výsledkům. Mne osobně se např. to vyhlídkové molo velmi líbí a bude z něj nádherný výhled na město a do kraje. Naopak ten nápad na pokoj plný průhledného nábytku z 3D tiskárny mi přijde až příliš překombinovaný. Jiná, daleko pro kraj zásadnější věc je, kde by se na takto nákladnou rekonstrukci měly vzít peníze? Neslyšel jsem o žádném dotačním schématu, kam zažádat a platit to pouze „ze svého“ tak na to ani kraj nemá. Navíc v situaci, kdy kultura živoří a kraj čeká vícero nutných investičních priorit. Tak prosím, až budou peníze „na dohled“, tak potom veďme tu skutečně seriózní debatu, jak má finální podoba naší dominanty vypadat. Zatím je to spíše architektonicko – rétorické cvičení.
Horský hotel Ještěd je národní kulturní památka, navíc jedna z mála staveb období socialismu, kterou Češi upřímně milují. Je to dominanta kraje, která vnikla z architektonického návrhu Karla Hubáčka a Otakara Binara. Okolo Ještědu krouží dlouhodobě mnoho lidí s politickými vazbami a vlastními zájmy. Ta vizualizace rekonstrukce hotelu je ale z mého úhlu pohledu mírně řečeno nepovedená. Navíc jestli to bylo s posvěcením spolku Ještěd 73 a Národního památkového ústavu, tak o to hůře. Je potřeba vyřešit bezbariérovost, nový zimní vstup, zasklení ochozu a navazující provozní vazby uvnitř (výtahy, vzduchotechnika, zázemí). Je také jasné, že Ještěd sužují velké teplotní výkyvy a také vznikly od doby jeho kolaudace nové stavební technologie a ochranné a tepelné prvky. Do interiérů by se měly vrátit repliky původních nábytků, detailů a barevných provedení, navržené podle archivních fotografií a nikoliv ve stylu, jak si v posledních letech zařizují svá sídla zbohatlíci z východu. Je prostě potřeba se podívat, jak interiéry vypadaly původně. Dnes je tam povětšinou dost šílený nábytek. Ještěd je naše asi nejcennější architektonická památka ze 60.let 20. století, oceněná mj. cenou Augusta Perreta. Proto bych navrhoval do původního architektonického návrhu zasahovat velmi citlivě a uváženě s minimálními změnami oproti původnímu návrhu, pokud je to možné.
Architektonickou soutěž jsem sledovala spíše zpovzdálí s vědomím, že vysílač a přilehlé okolí potřebují zásadní změnu, nejen drobné opravy. Vítězný návrh se mi líbí, i když bych pár výhrad asi měla. Práci architektů z královéhradeckého ARN STUDIA ale v každém případě obdivuji. Měli totiž opravdu náročný úkol. Když se začne dít něco kolem Ještědu, je to vždycky velké téma. Než rekonstrukce Ještědu začne, bude se i několik let připravovat projektová dokumentace. Současná vize s největší pravděpodobností dozná menších či větších změn. Doufám, že při tom budou zohledněny pozitivní i kritické hlasy odborníků, které byly po zveřejnění studie poměrně nahlas slyšet. My ostatní se můžeme těšit na výsledek.
Studie rekonstrukce vysílače na Ještědu je jedním z těch divadelních představení, která se hrají před krajskými volbami. Je prakticky jisté, že skončí v šuplíku, stejně jako tolik jiných. Postup jak skutečně dosáhnout rekonstrukce Ještědu není tak laciný a špatně se prezentuje pro média. Za prvé je jasné, že rekonstrukci za nejméně půl miliardy nezaplatí současný soukromý vlastník Ještědu a posílat mu veřejné peníze na zhodnocení jeho majetku není dost dobře možné. Bude nutné, aby se majitelem Ještědu stal stát, spíše však kraj. Odkup Ještědu ale bude něco stát a nedává smysl, aby kraj pak provozoval hotel a vysílač. Zároveň současný vlastník musí s prodejem souhlasit. To zatím nechce, ale uvědomuje si, že bude nutné do Ještědu investovat a že to je mimo jeho možnosti. Je z toho cesta ven. Podstatou je domluvit se s vlastníkem na prodeji a zároveň na dlouhodobém pronájmu hotelu a vysílače. Prodejní cena by se zcela nebo zčásti „odbydlela“ sníženým nebo nulovým nájmem v rekonstruované budově. Teprve po vyřešení majetkových vztahů má smysl připravit projekt na rekonstrukci a hledat na ni peníze. Projekt na proměnu nejvýznamnější stavby v kraji přitom musí projít mezinárodní architektonickou soutěží. Pokud usilujeme o zápis Ještědu do UNESCO, vůbec nemělo smysl vynaložit několik milionů za studii, která je výsledkem poptávky u několika projekčních kanceláří.
Architektonická studie řeší zimní vstup, ochoz na Ještědu a také interiéry a exteriéry stavby. Návrh podle mého názoru respektuje původní myšlenky tvůrců. Ostatně, pánové profesoři Miroslav Masák a Otakar Binar byli v komisi, která vítězný návrh vybírala, a byli velmi spokojeni. Vyhlídkové molo, umístěné na střeše horní stanice lanovky, dává nové možnosti využití a výhledu na město. Potěšila mě pozitivní reakce ze strany Národního památkového ústavu, která je pro nás velkým povzbuzením a současně potvrzením, že jsme vybrali dobrý projekt, který respektuje odkaz původního tvůrce Karla Hubáčka a současně mu dává novou dimenzi. Když Ještěd vznikal, byly jeho interiéry naprostými originály a vybavení pokojů se navrhovalo speciálně jen a pouze pro tuto stavbu. Architekt Otakar Binar tehdy například navrhl zvláštní soupravu nábytku, nazvanou H systém. To byl v době, kdy vládly typizované uniformní výrobky, doslova zázrak. Tato situace se bude při rekonstrukci opakovat, protože znovu vznikne nábytek, který bude k vidění jenom na Ještědu a z původního Binarova konceptu vychází. Rozumím tomu, že rekonstrukce vyvolává vášně. Stavba je nejen unikátní, ale je symbolem pro nás všechny, kteří pod ní žijeme. Pro mě osobně i symbolem odporu proti tehdejším zažitým postupům a limitům. A naplněním touhy dokázat, že to i v tom marasmu jde. Ostatně, abych byla spravedlivá, představte si, že by Karel Hubáček přišel s Ještědem dnes. Jsem si skoro jistá, že by jej neprosadil. Naší společnosti totiž chybí odvaha jít do mimořádných staveb. Kvůli jejímu nedostatku je jich v naší zemi tak málo.
Moje první vzpomínka na Ještěd - stojím s rodiči na zahradě a díváme se, jak hoří hotel na vrcholu Ještědu. Nikdo tehdy určitě netušil, že na místě spáleniště vyroste stavba, která se stane symbolem Liberce i Libereckého kraje. Stavba, která nebude chybět v žádné učebnici architektury. Pro mnohé z nás, kteří bydlíme na dohled od kopce nad Libercem je tento rotační hyperboloid symbolem pocitu domova. Při návratu z cest dalekých i blízkých - vidím Ještěd, jsem konečně doma. Všichni máme silný emocionální vztah jak k hoře Ještědu, tak ke stavbě na jejím vrcholu. Proto jakýkoliv zásah na našem kopci silně prožíváme a máme potřebu se k této změně vyjádřit. Stavba hotelu po cca 50 letech fungování a enormním zatížení vlivy počasí potřebuje mimo jiné opravit jak vnitřní nosný tubus, tak vnější opláštění. Představená studie rekonstrukce hotelu a jeho okolí je skutečně velkorysá. Připadá mi, že je to příprava na daleko větší komerční využití vrcholu hory a je možné, že proces zařazení Ještědu pod UNESCO bude tím pádem složitější. Veřejná i odborná diskuse k tomu, co vlastně na vrcholu Ještědu chceme, se teprve rozbíhá. Hlas veřejnosti, která na kopci ať v zimě na lyžích, nebo v létě pěšky a na kolech, tráví opravdu hodně svého volného času, by měl být v této diskusi hodně pozorně poslouchán. Pevně věřím, že tomu tak bude.
Dobrá zpráva je, že kraj podpořil projekční práce rekonstrukce této nádherné stavby Karla Hubáčka částkou 2 mil. Kč a že není zástupcům kraje tato unikátní stavba lhostejná. To jakou formou proběhla soutěž je sice věcí investora, protože nešlo o soutěž realizovanou krajským úřadem, nicméně by do budoucna stálo za to zvažovat druh takové soutěže, pokud je realizována z veřejných peněz. Vždy když jsem v minulosti navštívil restauraci, říkal jsem si “jak dlouho tohle ještě vydrží”... Ubytování ve mně nebudilo důvěru, takže pokoje znám jen z fotografií. Jsem moc rád, že soukormý vlastník plánuje půlmiliardovou investici, jak do exteriérů, tak interiérů a že tak tato památka zažije svůj restart. Co se týká vlastního návrhu realizace je to otázka vkusu a individuálního názoru. Důležitý je pro mě názor odborníků, architektů, památkářů. Neměl jsem možnost shlédnout nevítězné studie ostatních soutěžících, takže nemohu srovnávat. Rozhodla komise a tohle je výsledek. Osobně se mi vítězná studie líbí. Otazník mám u záměrného kontrastu v podobě apartmánu ve stylu “Ludvíka XIV”. Jako dobrý nápad považuji kiosek na terase v podobě lesklé UFO koule doplňující stávajícího “Marťana”. Každopádně by bylo dobré zveřejnit všechny studie, aby měla veřejnost možnost vidět nápady všech ateliérů, které své studie odevzdaly. Je mi jasné, že jsme “na startu” a budu optimisticky držet palce, aby se studie stala brzy realitou na kterou budou obyvatelé Libereckého kraje právem hrdí.
Vysílač a horský hotel na Ještědu – zřejmě nejskvělejší, ale určitě nejznámější dílo Karla Hubáčka - je dominantou a poznávacím znakem nejen města Liberce, ale celého našeho kraje. Po bezmála půl století už, tak jako i jiné stavby, vyžaduje rozsáhlejší údržbu či přímo obnovu. Nejsem profesí ani architekt, ani stavař, takže můj názor na návrh ARN STUDIA je nanejvýš pohled mírně poučeného laika. Takže si mohu dovolit být otevřený: Ne, nelíbí se mi. Nelíbí se mi zásahy do vnějšího vzhledu stavby a jejího okolí, ani interiéry uvnitř. Jsem toho názoru, že po zmíněných 50 letech je příliš brzy na různé změny, doplňky a úpravy, které nectí ducha, vtisknutého stavbě – národní kulturní památce – autorem. Ostatně, celý plán za odhadované půl miliardy, je klasickým příkladem privatizace zisků a socializace nákladů. Stavba patří soukromé firmě, vlastněné zahraničním kapitálem a hotel provozuje další firma z poloviny patřící poslanci za ODS a bývalému primátorovi Jablonce nad Nisou … Na opravu se ale má skládat především stát, kraj, město a „volá se“ po dotacích EU. Několik let probíhající sbírka alespoň na základní doplnění mobiliáře a výroby replik je mi bližší tím, že má respekt k původní podobě Ještědu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
