Vtipálek, showman, akademik, ale hlavně hudebník... Přesně to je Petr Weinlich z Liberce. Přes den působí jako pedagog na Technické univerzitě, ve volném čase ale žije pro kapelu X_Jazz.
Hrát v kapele chtěl Petr asi od jakživa. „Jako každej kluk jsem chtěl mít kapelu. To je jasný,“ vzpomíná. Takže když při našem rozhovoru padla otázka, jestli byl dřív hudebník nebo pedagog, bylo celkem jasno. Petrovi hudební počátky sahají až do Lidušky, kam chodil na klavír.
„Měl jsme ale hodně hodný rodiče, tak jsem chodil jen chvilku. V té době jsem chtěl radši trávit čas venku s kámošema,“ říká se smíchem Weinlich. Hudbě tak nadobro propadl až na střední, když mu kamarád prodal elektrickou kytaru. A pak už to jelo. I když si Petr hraní na kytaru zamiloval, o konzervatoři nebo jiném hudebním vzdělání neuvažoval. „Konzervatoř? To ne, já nejsem tak talentovanej. Na konzervatoř jdou lidi, co mají fakt talent a obohatěj svět o zdařilé skladby. Já oproti nim skládám celý život jednu a tu samou písničku,“ argumentuje Weinlich s tím, že podobně to má ale asi spousta muzikantů.
Pro Petra je tak hudba hlavně radost a zábava. Rodák původně ze Západních Čech si v minulosti zahrál v několika kapelách (př. Zajíc company) a v roce 2014 spatřilo světlo světa kamarádské seskupení X_Jazz. Paradoxně jazz byste v jejich písníčkách hledali jen stěží. „No jo, jestli nám něco nejde, tak to jsou asi názvy. Ale ona Lucie taky není holka a Tři sestry taky nejsou tři sestry, že jo,“ dodává se smíchem Weinlich a pokračuje: „X_Jazz bych popsal jako dobrovolné seskupení kamarádů, kteří mi pomáhají plnit hudební sny. Měl jsem v šuplíku nějaké nápady, ty se podařilo zrealizovat a od té doby nám to pěkně klape.“
A kam začlenit kapelu z hlediska žánru? Podle Weinlicha je to takový pop s rozumnou tváří. No prostě hity, které by měly zaznít ideálně v každém rádiu. „Je to spíš fúze taneční muziky a elektroniky s živejma muzikantama,“ vysvětluje hudebník a akademik v jednom.
Mohlo by se zdát, že výuka na ekonomce s hudbou nejde dohromady. Ono ale docela záleží, z jakého úhlu se na to díváte. Třeba Petr Weinlich vyučuje zpracování fotografie, videa a zvuku. A to zas od té hudby není tak daleko. Na druhou stranu, pořád je to zaměstnání. „Prostě chodíte do zaměstnání, abyste sponzorovali svůj koníček. Stejně jako to mají kluci rybáři nebo motorkáři. Samozřejmě, když naši písničku bude chtít v reklamě třeba firma Lewis, tak se může všechno změnit,“ říká s nadsázkou Petr. Zkušenosti zpracování zvuku využívá Petr Weinlich nejen při výuce ale právě i v X_jazzu. Nahrávání zvuku je jeho celoživotním koníčkem, a tak je to právě on, kdo kromě hry na baskytary následně zpracovává nahrávky.
A co je podle Petra Weinlicha to nejvíc? No jasně, když se hudba někomu líbí. Nebo když si vůbec někdo najde čas si písničku pustit nebo dokonce dorazí na koncert. „Nehrajeme tisíc koncertů ročně a možná proto nás to pořád baví. Ale já nepatřím k lidem, co si vystačí s hraním ve zkušebně. Já chci hudbu dostat k lidem, který se můžou pobavit. A když vyrazí na koncert, užijou si to, a pak si na nás ještě vzpomenou a třeba si občas pustí nějakou naši písničku, tak je to super. Na druhou stranu je to těžký. V hudbě je v dnešní době neskutečná konkurence a ani já, i když hudbu mám rád, nestíhám sledovat všechny novinky.“
Jak napovídají fotky, Petr je jedním z největších showmanů X_Jazzu, sám k tomu dodává: „No jo, člověk má v sobě takovej ten přirozenej exhibicionismus a pokud se mi podaří někoho rozesmát, tak je to super. Já mám rád, když se lidi dobře baví a hezký holky trsaj na naši hudbu, to je největší odměna.“
Současná situace zrušila X_Jazzu, stejně jako ostatním kapelám, možnost koncertovat. I tak je ale můžete potkat alespoň online přes facebook. Tam taky najdete kousky originální růžového merche.
Foto archiv Petra Winlicha, Silvie Lintimerová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
