Když se řekne Tomáš Slavík, snad každému se vybaví blázen na kole, který sjíždí kopce tak rychle, že ho sotva zvládnete okem sledovat. Biker světové úrovně má ale jednu velkou zálibu, která lásce ke kolu silně šlape na pedály. Je vášnivým rybářem. Pruty jsou tak součástí jeho výbavy, ať už jede téměř kamkoliv. A právě proto je naším dalším (ne)obyčejným.
Když dojde na koníčky, moc jich Tomáš Slavík nemá. Není divu, během sezóny vystřídá v rámci závodů víc států než mnoho z nás za celý život. Ač se to ale nemusí zdát, rybaření kariéru profesionálního sportovce skvěle doplňuje a umožňuje mu při něm ‚vypnout‘. „Je to pro mě taková kompenzace extrému, co předvádím na kole,“ vysvětluje Slavík a pokračuje: „Dohromady tvoří kolo a ryby zajímavý balanc. Na kole se člověk stresuje, lítá z hotelu na hotel a při rybaření si skvěle psychicky odpočinu.“
Pruty tak s sebou Slavík bere do Mexika, Chile, Kanady nebo na Nový Zéland. A zatímco soupeři se před závodem snaží nabrat síly a aspoň trochu se vyspat, jablonecký biker si raději přivstane a ve čtyři ráno místo helmy nasadí holinky. „Třeba v Mexiku býváme ubytovaní skoro na pláži v úseku, který je skvělý na rybařinu. Ostatní si většinou klepou na hlavu. Ale pro mě je to zábava a vášeň… A to mě žene,“ vypráví.
Před výkonem se sportovci honí hlavou spousta myšlenek. Zda sedí pneumatiky, je dobře seštelované kolo apod. Při rybaření se ale Tomáš Slavík dokáže zklidnit, koncentrovat na jiné věci, na chvíli na kolo zapomenout a „vyčistit si hlavu“.
Fyzicky ale prý není rybaření taková oddechovka, jak by se mohlo zdát. Tedy aspoň když to člověk dělá pořádně. A když jde o Tomáše Slavíka, tak je jasné, že do všeho jde naplno. A tak není divu, že se v roce 2016 s parťákem Petrem Korbičkou, s kterým tvoří tým Carpriders, zúčastnili rovnou světového šampionátu. „Petr je můj nejlepší kámoš a zároveň byl můj dlouholetý sparring parťák v začátcích kariéry, hlavně v posilce. No, a i když jsme byli na pár menších sranda závodech, teprve takový kaprařský mistrovství světa, to byla pořádná alchymie,“ říká.
Rybařit na závodní úrovni, to rozhodně není jen o správném nahození nebo dobré návnadě. Řeší se počasí, vodní proudy a se sonary se prozkoumává i reliéf dna. Týmu Carpriders se podařilo hned na poprvé zabodovat a ze 150 týmů skončili dvanáctí. Šampionáty se staly srdcovou záležitostí, zejména pak ty na Lac de Madine ve Francii. Téměř každý rok dokáží Tomáš s Petrem vyhrát ve svém sektoru.
Zkombinovat downhillové a rybářské závody není vůbec snadné. Ale když dojde na úspěchy, u vody nebo na trati, má Tomáš Slavík radost pokaždé. „Mám kamarády, pro které je rybaření číslo jedna a tráví u vody každý víkend. To si já dovolit nemůžu. Ale radost mám samozřejmě z vítězství při závodech i s každým dobrým úlovkem. Srovnávat to ale úplně nejde. Kolo, za tím se ženu celý život, je to taková moje mise.“
A jestli má nějaký rybářský sen? Snová je podle Slavík již zmíněná oblast Francie kolem Lac de Madine, ale výhra mistrovství světa by ho prý vážně potěšila.
Foto archiv Tomáše Slavíka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
