Pět návrhů na ocenění Medailí města Liberce pro příští rok navrhl vedení Liberce výbor pro kulturu a cestovní ruch. Mezi navrženými jsou hokejisté, herci i lékařka. Návrh už schválila rada města, v prosinci o něm bude rozhodovat i zastupitelstvo. Medaile Liberec uděluje jako čestné ocenění za občanské zásluhy o město Liberec v jakémkoli oboru lidské činnosti. Letos je získali generální vikář litoměřické diecéze Mons. Radek Jurnečka výtvarník Václav Plechatý a novinář a spisovatel Luboš Příhoda in memoriam.
„V roce 2025 navrhujeme na ocenění Medailí města Liberec dva vynikající herce, dva sportovce a lékařku. Jmenovitě jde o Markétu Tallerovou, sólistku činohry Divadla F. X. Šaldy, a Oldřicha Kaisera, divadelního a filmového herce, otce a syna hokejisty Jaroslava Nedvěda st. (in memoriam) a Petra Nedvěda a emeritní primářku oddělení klinické hematologie KNL Lenku Walterovou,“ říká náměstek libereckého primátora pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr.
Charakteristika medaile města se odvíjí ze statutu, který byl přílohou Statutu města Liberce z roku 1996. Medaile města Liberec se uděluje jako čestné ocenění za občanské zásluhy o město Liberec v jakémkoli oboru lidské činnosti. Medaili města Liberce lze také udělit za celoživotní zásluhy. Medaili odevzdává oceněné osobě jménem města Liberce jeho primátor. Ocenění nelze odejmout.
Medailonky kandidátů:
MUDr. Lenka Walterová (*1953), lékařka, emeritní primářka oddělení klinické hematologie KNL. Střední školu absolvovala v Jugoslávii a v USA, kde načerpala mimo jiné dobré jazykové znalosti, které během své kariéry bohatě využila. Po návratu do Československa vystudovala FVL UK v Praze a nastoupila na interní oddělení tehdy okresní nemocnice Liberec. Po složení atestace 1. stupně z interního lékařství pracovala několik let jako sportovní lékařka, až nakonec nastoupila na hematologicko-transfuzní oddělení nemocnice Liberec. Specializační atestaci z hematologie a transfuzního lékařství složila v převratném roce 1989. Sportovní medicíně se věnovala i nadále, dlouhodobě pečovala o reprezentanty ve skocích do vody, což byl sport, kterému se sama v mládí věnovala. V roce 1990 nastoupila na primariát do nemocnice Mladá Boleslav. Zde stála u zrodu samostatného hematologicko-transfuzního oddělení, několik funkčních období byla členkou výboru Společnosti transfuzního lékařství a Národní transfuzní komise při Ministerstvu zdravotnictví. V transfuzním lékařství se angažovala i na mezinárodní úrovni jako mnohaletá členka výboru Mezinárodní společnosti pro transfuzní lékařství (ISBT), ve funkcích poradce pro východní Evropu a ve výboru pro vzdělávání. Externě spolupracovala se Světovou zdravotnickou organizací v GCBS – Global Collaboration for Blood Safety a vedla řadu kurzů věnujících se managementu kvality ve východní Evropě a v postsovětských republikách. Přivedla do Česka Evropskou školu transfuzního lékařství (ESTM), a poté se angažovala jako přednášející a editorka učebních textů v kurzech pořádaných touto institucí v různých evropských zemích. V ESTM také zastávala funkci místopředsedkyně. V roce 2003 nastoupila zpět do svého původního působiště v Liberci jako primářka oddělení klinické hematologie. Získala pro pracoviště statut oddělení s rozšířenou hematologickou péčí a hemofilického centra. Po dvě funkční období byla členkou výboru České hematologické společnosti. Po celou svou pracovní kariéru měla Lenka Walterová štěstí na odborníky, kteří byli ochotni poradit a pomoci. Tuto podporu pak vracela mladším kolegyním a kolegům, kterým ochotně předávala své zkušenosti jak při oficiálních vzdělávacích akcích, tak neformálně v každodenní praxi. Profesním zájmem primářky Walterové byla problematika myelodysplastických syndromů. V prostředí středně velkého hematologického oddělení bylo ovšem nutno pokrýt celé spektrum laboratorní i klinické hematologie a na přílišnou specializaci nebyl prostor. S dosažením důchodového věku se Lenka Walterová stala čestnou členkou Společnosti transfuzního lékařství i České hematologické společnosti, a brzy poté předala vedení svého oddělení mladším, aby se mohla více věnovat rodině i svým milovaným horám
(zdroj: Anna Kšírová)
Markéta Tallerová (*1966), divadelní herečka a sólistka souboru činohry Divadla F. X. Šaldy od roku 1986 (s přestávkou 1997 –2000). Také zpěvačka a fotografka, držitelka Thálie 2009 (opereta & muzikál), nominace na Thálii 2004 (činohra). Spojení mimořádného hudebního talentu s hereckou přesvědčivostí dokázala v Liberci již mnohokrát: působí zde s krátkou mezihrou v pražském Divadle pod Palmovkou a liberečtí diváci si ji bezpochyby pamatují jako okouzlující Lízu v muzikálu My Fair Lady (režie P. Harvánek, 1996). Vytvořila i ústřední hrdinku v muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení (režie M. Schlegelová, 2018) podle filmu Pedra Almodóvara – dramatickou i komediální a pěvecky náročnou postavu herečky Pepy. Markéta Tallerová je ale především nepřehlédnutelnou činoherní herečkou s osobitým výrazem a schopností vystihnout přesně podstatu postavy i její situace. Za svou Irenu v Ibsenově dramatu Když my mrtví procitneme (režie I. Rajmont, 2004) byla rovněž v nejužší nominaci na Cenu Thálie. Její herecké umění inspirovalo řadu režisérů a v Liberci ztvárnila nejdramatičtější role světového repertoáru: např. Maju (ve stejnojmenné hře – režie L. Engelová, 2001), Médeiu (režie V. Herajtová, 2006), Emilii Marty ve Věci Makropulos (režie V. Vencl, 2008), Kostelničku v Její pastorkyni (režie M. Lang, 2012), Blanche v Tramvaji do stanice Touha (režie I. Rajmont, 2013), Raněvskou ve Višňovém sadu (režie I. Rajmont, 2014) a mnoho dalších. V posledních letech např. upoutala pozornost diváků třeba neodolatelně komediálním výstupem Paní Libery v komedii roku 2016 Poprask na laguně (režie M. Černý, 2016) nebo jako překvapivá hrdinka, učitelka Erika Rothová v Mayenburgově Mučedníkovi (režie M. Tichý, 2017). Přilnula ke zdejším horám, žije v Kateřinkách a věnuje se kulturnímu životu své malé komunity - se svými přáteli a sousedy dělá divadlo v přírodě.
(zdroj: DFXŠ)
Oldřich Kaiser (*1955), divadelní a filmový herec, rodák z Liberce, navštěvoval i dramatický kroužek liberecké Lidové školy umění. Vystudoval herectví na konzervatoři v Brně (1973) a na Divadelní fakultě AMU v Praze (1977). V letech 1977–1985 působil v Divadle na Vinohradech, hrál především charakterní role (například Romea ve Shakespearově tragédii Romeo a Julie). Poté nastoupil do Studia Ypsilon, které tvořilo jeho nejprogresivnější éru. Vytvořil zde několik zásadních postav (například S. S. Podsekalnikov v komedii Sebevrah nebo Matěj Poctivý v komedii Matěj Poctivý), rozhlasových her i improvizací. V roce 1993 přijal angažmá do Národního divadla a setrval zde až do roku 1999. V současné době hraje v Divadle Kalich. Spolu s Jiřím Lábusem od roku 1979 tvořili velmi populární nerozlučnou komediální dvojici. Vytvořili společně několik pořadů. Od roku 1991 natáčejí „nekonečný“ rozhlasový improvizační seriál Tlučhořovi, který překročil v roce 2015 tisíc dílů. Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech a seriálech. V poslední době se objevil například ve filmech Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Líbáš jako Bůh, Masaryk, Muž se zaječíma ušima. Hrál také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova díla Obsluhoval jsem anglického krále. Je po něm pojmenován druh střevlíka (Cychrus kaiseri). Objevil jej společně s neurochirurgem a entomologem Vladimírem Benešem v létě 2004 v Asii
(zdroj: Lenka Procházková)
Jaroslav Nedvěd st. (1944 –2019) & Petr Nedvěd (*1971), otec a syn, hokejisté libereckého hokejového klubu a československé, resp. české reprezentace. Jaroslav byl hokejový útočník, který působil v prvoligovém Litvínově a Jihlavě, v druholigové soutěži pak reprezentoval tehdejší Stadion Liberec (sezóny 1962/63 a 1974 až 1979). Byl členem reprezentačního „B“ týmu ČSSR i širší nominace pro olympijský turnaj v Sapporu 1972. Po ukončení kariéry se věnoval trenérské práci (do 2009) a byl mj. jako asistent u postupu Bílých Tygrů do extraligové soutěže v roce 2002.
Petr je kanadsko-český profesionál, který odehrál 15 sezón v NHL (rekordní rok 1995/1996 za 45 gólů, resp. 99 bodů; Pittsburgh Penguins), hokejovou kariéru ukončil v Bílých Tygrech (2008 až 2014). V letech 2018 až 2023 působil jako generální manažer české hokejové reprezentace. Je vlastníkem bronzové medaile z MS 2012 za českou reprezentaci a stříbrné ze ZOH 1994 za Kanadu. Celkově za reprezentaci ČR nastoupil v 39 utkáních, vstřelil 11 gólů.
