Místní lidé byli opravdu vděční, že nás vidí, říká turnovský policista po dvouměsíčním střežení maďarské hranice

Co Vás motivovalo přihlásit se na misi?

Těch důvodů přihlásit se na misi bylo více. Jednak jsem chtěl využít a hlavně zlepšit svoji maďarštinu, kterou se domluvím díky svým rodičům, kteří pochází z oblasti jižního Slovenska, kde se mluví také maďarsky. Také jsem cítil povinnost pomoci maďarským kolegům, kteří toho museli za poslední rok zvládnout opravdu hodně. Dalšími důvody byly i možnost zažít něco neobvyklého a hlavně získat médii nezkreslené informace o celé migrační krizi.

Před odjezdem se s vámi všemi přišel rozloučit i policejní prezident brig. generál Tomáš Tuhý spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem. To se Vám asi každý den nestává.

To se opravdu nestává. Bylo to příjemné a zároveň jsem si kvůli tomu uvědomil, že na vyslání pomoci z ČR je zájem celé společnosti, že se nejedná jen o výlet pár nadšenců. To se potvrdilo zároveň i v Maďarsku, kam nám na konci mise před odjezdem přijel pan ministr a pan policejní prezident poděkovat za službu.

Jak přítomnost českých policistů vnímali místní občané?

Byly to určitě příjemné pocity, místní lidé byli opravdu vděční, že nás vidí, mávali nám při příjezdu, byli velmi milí. Jednou kolegové našli za stěračem našeho českého služebního vozidla maďarsky psaný vzkaz "děkujeme, že nás chráníte". V době největší krize touto hranicí prošlo přes 10 tisíc lidí denně, místním zničili úrodu na polích a zahradách, na které jsou závislí. Také maďarští kolegové nám řekli, že společná česko-slovensko-polská pomoc jim pomůže trochu vydechnout a nabrat další síly do budoucna. Protože tato krize zdaleka neskončila.

Můžete čtenářům přiblížit, jak vypadala Vaše každodenní činnost?

Naší misí bylo v kombinovaných hlídkách s kolegy ze skupiny V4, hlídat maďarsko-srbskou hranici v oblasti města Szeged. Na tomto úseku se převaděči snažili narušit oplocení a nelegálně převést migranty na území Evropské unie.

Jak dlouho trvala Vaše mise v Maďarsku?

Jednalo se celkem o 48 dní, od konce října do poloviny prosince. Jak už jsem řekl, byli jsme veleni do společných hlídek s kolegy z ostatních zemí V4, velitelem hlídky byl vždy maďarský policista. Každá z hlídek dostala svěřený určený úsek hranice, výkon služby byl poté buď pěší, nebo ve vozidle. Sloužili jsme ve 12 hodinových směnách, no v podstatě vždy se služby protáhly na 15-16 hodin. Také se kontrolovalo a hlídkovalo ve vnitrozemí, úseky byly překryté. V případě slušného počasí to šlo, ale když se zhoršilo, velmi rychle se okolí hranice rozbahnilo a ztížilo nám pohyb a mobilitu. Když došlo k zadržení nelegálních běženců, po zajištění a prohlídce byli převezeni do transit zóny, kde se mohli nechat registrovat a požádat o azyl. Běženci ze zemí, kde jim hrozilo reálné nebezpečí tyto transit zóny vyhledávali v podstatě okamžitě, nelegálně skrz plot se snažili projít hlavně lidé, kteří věděli, že nemají na status uprchlíka nárok, protože jim doma nehrozí nebezpečí (například Kosovští Albánci).

Šel byste znovu do mise? Rozhodl byste se stejně?

Na to je trochu složité odpovědět. Jednak není moje angličtina až na tak dobré úrovni, abych se bez problémů domluvil se zahraničními kolegy a jednak dlouhým odloučením trpěla moje rodina. Na druhou stranu po tom co jsem v Maďarsku viděl a také slyšel od kolegů, kteří byli ve Slovinsku je mi jasné, že bez spolupráce a pomoci zemím jako Maďarsko nebo Slovinsko se jednou můžou problémy spojené s migrační vlnou přenést i k nám. Jsme v Maďarsku nechránili jenom jejich hranici, my jsme tam chránili i Českou republiku. Proto bych, pokud bude zájem o mé zkušenosti, zřejmě odjel znovu.