Kambodža má už něco přes půl roku. Dávno přestala být tím roztomilým štěndem, za kterým se na ulici otočil úplně každej a myslím, že s ní trochu začíná mlátit puberta.

Je tady jubilejní desátý díl Zápesníku. Dnes se budeme věnovat nepříjemné situaci, kterou Kambodža minulý víkend způsobila na Hanáckym Mont Blancu.

V posledních dnech někteří politici označili poslední kroky prezidenta Miloše Zemana za velezradu. Jeho postup v kauze otravy bývalého ruského agenta zakázaným plynem novičok vzbuzuje emoce. Může se však jednat o velezradu? A může být nakonec Miloš Zeman skutečně zbaven úřadu? Podívejme se proto, co to vlastně velezrada je…

Pokud jste ještě nikdy nebyli na ledě se psem, rozhodně vám to doporučuju. A ještě lepší to je, když umíte bruslit, protože to pak můžete ty psy pořádně prohnat a oni pak usnou.

Posledních deset týdnů jsem s Kambodžou chodil do školy. Měla různý předměty jako třeba sedni, ke mně, přines, nesmiš si brat pamlsek ze země, ignoruj ten pamlsek a poslouchej mě, a tak dále. Deset týdnů je za námi, Kambodža vystudovala a zúčastnila se slavnostní promoce.

Kambodža není jenom štěně, které spí a vyměšuje, kde a kdy se mu zachce. Je to i fenka, která slibně rozjíždí kariéru modelky a herečky. Zkušenosti s focením už má, ale v tomto týdnu Kambodža natáčela taky svůj první reklamní spot.

Dnes jsem vám chtěl naordinovat další várku milého lehkého čtení o krásné mladé fence Kambodži, která je velice roztomilá. Je ještě nevycválaná a člověk má tendenci odpouštět jí chyby a nešvary. Dneska mě ale naštvala, takže jsem ji zmlátil, až jí vypadl zub.

Kambodža je už velké děvče. Roste jako z vody, má za sebou už všechna očkování a pan doktor nám při posledním očkování nabízel psí známku v hodnotě čtyřiceti korun, kterou jsme mohli mít, pokud bychom zaplatili čtyřicet korun. Jelikož jsem člověk spořivý a mám pod čepicí, nabídku pana doktora jsem odmítl a fikaně jsem si řekl, že raději nechám někde vyrobit krásnou psí známku, kde bude vše potřebné srozumitelně napsáno.

Co my uneseme, než sneseme! Seš ňáká podrážděná, pronesl můj muž Vladimír, když mě přistihl upocenou po dvacetiminutovým urputným boji v sundávání ponožek.

Psí zápasy sleduju od té doby, co jsem si pořídil štěně fakt hodně často. Vypuknou většinou tehdy, když k nám přijde někdo se psem nebo když potkáme nějakého psa v parku. Je to vždycky neskonale krutá podívaná. Takové psí zápasy jsou skvělým zpestřením například nečekané návštěvy. Nemusím pouštět žádnou hudbu nebo dokonce televizi, stačí jen sledovat, jak si psi jdou po tepnách a případně přijímat sázky.