Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Odhlasováno, sečteno. Andrej Babiš vyhrál volby způsobem tak drtivým, že to muselo překvapit i jeho samotného. Hlasovalo pro něj téměř jeden a půl milionů lidí a mojí sociální bublinou (stejně jako komentáři na Drbně) zahřmělo téměř sborové: Kdo?! Kdo za to může, kdo pro něj hlasoval?! Jeden kamarád to pak vtipně okomentoval: Babišovi voliči jsou jako paní Colombová - musejí existovat, ale nikdo je nikdy neviděl.
Pokud jste na tom stejně, kladete si logickou otázku: „Kdo je teda sakra ten Babišův volič, když žádnýho ani neznám, žádnýho nepotkal, s žádným jsem se nebavil... jak může mít 30%?!"
Máte pravdu: ne, neznáte. Ne, nebavili jste se s nimi.
Andrej ANO.
Dobrých pět měsíců v kuse mezi nimi trávil téměř nonstop každý den. Vytvářel dojem, že jim naslouchá (a taky jim i naslouchal), fotil se s nimi smál, se, chválil, lichotil, jedl s nimi v závodních jídelnách - jedl klidně stejně hnusné jídlo jako oni a narovinu jim pak řekl, že přeci žerou hnusy, ať mu napíšou, on s tím něco udělá a VYŘEŠENO. Na jedno léto se dobrovolně stal nejfocenějším a nejcennějším selfie-úlovkem tohohle státu. Nevynechal hudební festivaly, koncerty, ba ani nijak celostátně významné, lokální kulturní akce. Dokázal být relativně milý i na své lidové odpůrce a především držel na uzdě tu svou nekonečnou aroganci tak, že mezi lidmi (až na jedno dvě videa, kde ho občané solidně vykoupali) neudělal žádný výraznější průšvih. (Což je při jeho výbušné povaze a neschopnosti snášet kritiku docela překvápko.)
Věřte mi jednu věc. Když v televizi a v novinách čtete o kauzách, které vyžadují znalost prostředí a kontextu, nebo nedejbože zvláštní právní a procesní postupy (viz. Čapí hnízdo), a vy takovými znalostmi nedisponujete, názorově potom oscilujete mezi "jo, NĚCO na tom asi je" a "je to KAMPAŇ" .
Pak se před vámi zničehonic zjeví onen (v televizi nerudný a rozrušený) aktér, s úsměvem vás vezme okolo ramen a řekne vám: "Paninko/pane, to sou tradiční korupčníci, co tady léta kradou a ted se akorát bojí a tak si na mě vylhávají tyhle kampaně, těch se nebojim, co vás trápí? Mě to zajímá."
A vy máte jasno.
Takových lidí-voličů mohly být desetitisíce. Možná statitisíce. S takovými nezamává nějaká "hloupá kauza kvůli padesáti milionům", protože - a v tom má možná Babiš pravdu - jsou daleko horší kauzy, které podstatně hůř ožebračily stát a nikdo si za ně nikdy neodseděl ani minutu. Tak na co nějaký čapák, nějaké vyšetřování?
Oni přeci pana Babiše znají...
V tomhle souhlasím s Ladislavem Ziburou: pokud se po letošních volbách cítíme ukřivděni, nebo snad i poraženi, prohrála především naše schopnost být nablízku a naslouchat. Naslouchat totiž musíte úplně stejně kandidátu věd jako naprostému pitomci, oba mají totiž v demokracii stejný hlas.
Jen těch pitomců je ve společnosti - nehledě na jejich volební rozhodnutí - krapítek víc.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
