Pětimilionový dar od konzervativního člena ODS? Byl jsem překvapen, říká prezidentský kandidát Josef Středula

Na přelomu roku vaši kandidaturu podpořil pětimilionovým darem olomoucký podnikatel a politik z ODS Richard Benýšek. Překvapil vás tento dar? Je to víceméně polovina z částky, která zatím na váš transparentní účet přišla.
S panem Benýškem jsem se potkal na jedné akci hospodářské komory v Olomouci a nějakou osudovou cestou jsme se poznali při dvouhodinové debatě. Možná to bylo od některých kolegů míněno tak, že „pošleme tady na Benýška Středulu, odborového předáka“. Ve finále z toho vznikla takováto milá a nečekaná podpora. Překvapilo mě to. Pan Benýšek k tomu vydal i tiskové prohlášení, které mě potěšilo ještě více, protože toto je forma, kterou můžeme v demokracii využít k tomu, aby nedošlo k nějaké nerovné soutěži a podobně.

Takto velká podpora od konzervativního politika z ODS je minimálně překvapivá. Jak znáte pana Benýška? Jste přátelé?
Přátelství bych kategorizoval do několika let. My se ale známe jen několik měsíců. Proto je to opravdu překvapení. Na druhou stranu, ta dvouhodinová debata, o které jsem mluvil, byla velmi intenzivní a dotkla se celé řady oblastí. Když si to přehrávám zpětně, tak si asi zmapoval, kdo jsem a jaký jsem. Potom jsme se viděli ještě jednou, kdy mi řekl, že se mě rozhodl podpořit částkou 200 tisíc korun.

To bylo zhruba před půl rokem, že?
Ano, bylo to zhruba v červnu.

Na transparentní účet vám zatím přišlo kolem deseti milionů korun. Zhruba čtvrtina je od spolku Společně pro lidi, kde je předsedou Miroslav Sklenář, tedy do listopadu vedoucí vaší kampaně. Zajímáte se o to, kdo vlastně do spolku dává finance, které jdou posléze k vám na transparentní účet?
Ptal jsem se na to právě proto, abych to v rámci transparentnosti věděl. Jsou to podnikatelé, kolegové, které znám. Třeba bývalý ministr Martin Pecina. Nikdo nemá povinnost mi poskytnout tu informaci. Já jsem se po tom ale doptával, aby se nestalo, že tam je někdo, od koho bych peníze nikdy nepřevzal. Například někdo z nějaké čínské nebo ruské entity. Jsem rád, že tomu tak není.

A je právě částečné financování kampaně spolkem, kde není dohledatelný seznam dárců, transparentní?
Spolek má právo se rozhodnout podle svého, jak naloží s prostředky. Není to nic, co by bylo protizákonné.

Jak byste jako prezident přistupoval k udělování milostí?
Myslím si, že tento institut by měl zůstat prezidentu republiky. Nikdy nevíme, co se může odehrát a kdy takový nástroj může být použit. Buďme rádi, že existuje. Vždycky je otázka, kdo by takovou milost dostal. Myslím si, že odstrašující případy, které známe v médií, nikdo u mě nemůže očekávat.

Mediálně nejznámější milosti Miloše Zemana jsou ty, které udělil Jiřímu Kajínkovi a Miloši Balákovi. Jim byste tedy milost neudělil?
Cílem každého, kdo bude prezidentem republiky, by mělo být se takovým případům absolutně vyhnout a neučinit podobně kontroverzní rozhodnutí. Nemám v tomto stejné mínění jako současný prezident.

Víte už teď, kým byste se v prezidentském úřadě obklopil?
Ne. V tomto ohledu jsem na sebe velmi přísný, a myslím si, že dokud člověk to právo nemá, tak nikomu nemá nic slibovat. Z podobných slibů se snažím vystříhat, protože nechci, aby se mnou spolupracoval někdo jen kvůli tomu, že by se rád viděl na Pražském hradě. Není to navíc tak jednoduché, jelikož některé pozice musí mít bezpečnostní prověrku a tu nezajistíte během měsíce. Zatím tedy nemám nikoho, komu jsem slíbil nějakou spolupráci. Jen jedna osoba by se mnou šla automaticky – moje žena.

Máte nějakou politickou ambici pro případ, že by prezidentská volba nevyšla? Uvažoval byste například o kandidatuře do Senátu?
Nemám takové cíle. Nestanovím si, že když nevyjde tohle, tak zkusím támhleto. Nikdy jsem to tak neměl. Věci řeším tak, jak to život přináší. V tenhle moment řeším kandidaturu na prezidenta a věnuji se tomu tak, jak se sluší a patří. Co bude potom, to v tento moment skutečně nevím. Myslím si ale, že mě například Senát neláká.

Jak byste zhodnotil působení Miloše Zemana v prezidentské funkci?
Jak se říká, nehodnoť člověka před koncem jeho dní. Může být ještě spousta věcí, které nyní nejsou známé. Pro hodnocení je potřeba mít odstup a nehodnotit z bezprostředního pohledu. Přistupujme k tomu tak, jako třeba v případě hodnocení Václava Havla nebo Václava Klause.

Jaké faktory by měly vylučovat kandidáta z prezidentské volby?
Bude to hodně subjektivní. Každý to má jinak. Když jsem stál v roce 1989 v Ostravě na náměstí, tak jsem se postavil proti těm, kteří tehdy byli prominenty režimu a podporovatelé režimu. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že někdo takový bude za třicet let kandidovat na prezidenta, tak bych mu odvětil, že se naprosto zbláznil. Moje nepřekročitelné kritérium je tedy to, že nemohu podpořit kohokoliv, kdo má takovou minulost, tedy byl aktivním prominentem a ten systém využíval. Takový člověk by neměl kandidovat. Tím narážím na kandidaturu tří osob.

V prezidentské kandidatuře vás podpořilo 11 senátorů. Zároveň jste sbíral podpisy občanů. Někteří kandidáti po odevzdání petičních archů kritizovali způsob kontroly správnosti podpisů petentů. Jak to vidíte vy? Souhlasíte s tímto způsobem?
Sesbírali jsme přes 67 tisíc podpisů, a musím říct, že bylo v mnohém překvapení, jak se k tomu lidé staví. Plně chápu problémy, které kolem toho někteří měli. Myslím si, že je důvod podívat se na to, jak volba prezidenta bude probíhat do budoucna. Nyní nešlo použít ani elektronický podpis, což by v této době mohla být standardní věc. Byly tam i nějaké nesrovnalosti ve smyslu, jestli mohou lidé podepsat vícekrát, nebo ne. Když byl tento zákon tvořen, tak je vidět, že byl šitý nějakou horkou jehlou, a je dobré se tomu věnovat a otevřít debatu. K diskuzi je také otázka financování.

Při kontaktní kampani jste se potkával s řadou lidí. Co dnes společnost nejvíce trápí?
Je to jednoznačně drahota a stoupající ceny.

Minimální mzda je dnes 17 300 korun. Jste s podobným navýšením spokojen, nebo je to nedostatečná částka?
Rozhodně to není dostatečná částka. V tomhle se Česká republika nechová vůbec dobře. Bohužel je tady zcela jasně viditelná linka mezi vládami s levicovým zaměřením a extrémně se to poznává na dynamice růstu minimální mzdy. Navíc se teď odehrálo něco, co považuji za absolutně neakceptovatelné. To je to, že si politici přidali nemalé finanční prostředky v oblasti platů.

Jaká minimální mzda by tedy, podle vás, byla poplatná dnešní době?
Dneska by musela být někde mezi 18 a 18,5 tisíci korun. To mluvím jen o zachování kupní síly minimální mzdy. V této době by všeobecně měla být minimální mzda kolem dvaceti tisíc korun, tedy přibližně padesát procent minimálního výdělku.

Od dubna 2014 jste předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, v letech 2005 až 2014 jste byl předseda Odborového svazu KOVO. Jak se proměnila pozice odborů za poslední roky?
Odbory mají stále stejný základ. Tím je vzájemná pomoc mezi členy. Je to nesmírně důležité. Zkuste zapátrat, jaký je nejznámější odborový svaz na světě? Poradím vám. Je to asociace hráčů NHL. Myslíte si, že to je nějaká nemoderní organizace nebo že není potřeba? Hráči jsou zaměstnanci klubů NHL a každoročně vyjednávají kolektivní smlouvu, ve které si dohodnou podmínky. Už se taky stalo, že se nedohodli a NHL se nehrála, protože neuzavřeli kolektivní smlouvu. A víte, jaké je nejznámější odborové ocenění v České republice? Jsou to ceny Thálie. Ty každoročně uděluje herecká asociace a je to jedno z nejcennějších profesních ocenění. To všechno jsou jen důkazy toho, že odbory nevyjednávají jen o platech. Vyjednávají také o pracovních podmínkách, budoucích technologiích a podobně. Například teď se podařilo po pětileté debatě prosadit novou nemoc z povolání týkající se bederní páteře, kdy je člověk vlivem práce v takřka nepohyblivé situaci. Dosud se na to nemyslelo. Přitom zhruba takových dvacet lidí ročně naplní takovouto definici. Jenom za poslední rok do Českomoravské konfederace odborových svazů vstoupilo 10,5 tisíce nových členů. To je počet členů, který je násobkem mnoha českých politických stran. Je potřeba si uvědomit živost odborů. Jsem přesvědčen o jejich budoucnosti.