Počasí dnes4 °C, zítra0 °C
Neděle 22. prosince 2024  |  Svátek má Šimon
Bez reklam

České skoky na lyžích jsou v útlumu. Úspěchy z minulých dob se už asi opakovat nebudou, říká trenér Jakub Jiroutek

Začátkem příštího roku uplyne 30 let od debutu Jakuba Jiroutka ve světovém poháru ve skocích na lyžích. V lednu 1994 získal při svém prvním závodě v Liberci body za 26. místo. Dnes, v jeho šestačtyřiceti letech, je jeho jméno spjato především s italskou reprezentací, které od roku 2009 předává zkušenosti. Proč je tento kdysi populární sport v tuzemsku na okraji zájmu a jak je těžké se skoky na lyžích uživit? Nejen o tom se rozpovídal v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.

Jeden ujetý kilometr nás vyjde na tisíc korun. Je potřeba někdy zvolnit a jet hlavou, říká závodník David Štefan

„Jakmile nejedeš s čistou hlavou, nedokážeš nic.“ Jezdec David Štefan letos vybojoval titul mistra České republiky v rally mezi vozy s poháněnou přední nápravou. Nejen o tom, na kolik vyjde jedna sezona a jaká je úroveň českého šampionátu se...

Pojďme popořadě. Jak se dostane český trenér k italské reprezentaci?
Poprvé to bylo v roce 2009 po mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Byl jsem osloven italskou reprezentací, jestli bych neuvažoval o spolupráci. V té době jsem neměl žádné závazky a hrozně se mi ta nabídka zalíbila. Kývl jsem na to a dva roky jsem byl asistentem trenéra a dva roky jsem byl hlavním trenérem. V roce 2014 se mi narodil syn. I z toho důvodu jsem se vrátil do Čech a působil jsem u české reprezentace juniorů. Teď od března jsem zpět u italské reprezentace. Stalo se to tak, že můj brácha, který je také trenérem skokanů na lyžích, působil ve Francii. Po dvou letech tam skončil a vloni dostal nabídku z Itálie. Takže jsem mu pomáhal s domluvením všeho tam. I díky úspěchům ho ale před nedávnem oslovilo Polsko, jako jedna ze skokanských velmocí, aby jim pomohl s výchovou mládeže. I přesto, že Italové budou mít olympijské hry, tak odešel a trochu mě do té pozice nanominoval. Já v té době přemýšlel nad tím, že se skoky skončím, protože jsem byl trochu otráven ze stavu tohohle sportu v Česku. Nakonec jsme si ale plácli a já to vzal.

Čemu by ses věnoval, kdybys opustil skoky na lyžích?
Někdy v roce 2018 jsem narazil na jednoho kluka, který mi vysvětlil, jak funguje neurotrénink. Popisoval mi své zkušenosti z Německa, jak jde dělat sport přes mozek a senzorické orgány. Hodně mě to oslovilo a začal jsem jezdit na semináře. Nebylo to úplně levné, dvoudenní účast stála třeba tisíc euro. Člověk se ale dostal k zajímavým informacím, víceméně k opaku anatomie a fyziologie. Postupem času jsme se tomu společně začali věnovat a své zkušenosti jsme předávali různým sportovcům. Máme pod sebou například některé cyklisty nebo hokejisty. I proto jsem si vloni říkal, že bych se tomu začal věnovat ve větším a utlumím skoky, které jsou v českých podmínkách v takové jakési smrtelnosti.

Ty jsi hodně kritický ke stavu českých skoků na lyžích. Jaký je zásadní rozdíl oproti Itálii?
První velký rozdíl je ve financích. Český budget je výrazně menší. Italové dnes můžou ve čtyřech skákat světový pohár, u nás máme jediného použitelného skokana pro světový pohár Romana Koudelku. Ostatní většinou ukončili kariéru. V Česku je také problém, že výrazně ubývá žactva.

Zkusím nahodit dvě citace. „Skok na lyžích má obrovský problém v tom, že základna a potenciál kluků není dostatečný. Léta není dobře nastavený systém, aby byli kluby a závodníci schopni na sobě pracovat a posouvat se dopředu. Potenciál, který byl za nás, fungoval,“ popisuje bývalý skokan František Jež. „Pořád to u vás na dálku sleduji a situace není dobrá. Je to kombinace mnoha faktorů. Celkový přístup ke sportu, řekněme velká politika, nedostatek peněz, zastaralá zařízení a také systém řízení, málo moderní vedení a přístup ke skokům na lyžích, jaký by Česko potřebovalo,“ říká také Vasja Bajc. Souhlasíš se slovy těchto skokanských ikon?
Vlastně asi souhlasím. Problémy jsou spjaté také s tím, že o ten sport už není takový zájem, protože nemá mladé generaci moc co nabídnout. Na prostředí, které tu máme, prostě nejde dotáhnout nové lidi. Spousta věcí se také děje špatně v organizační struktuře. Od roku 2018 bylo už nějakých pět národních trenérů. To také není dobré. Chybí trochu koncepce.

Kluby nesmí mít strach. Podvody z fotbalu odstraníme otevřeností, říká krajský předseda Pintér

Sdílel video, které řešilo celé fotbalové Česko. Krajský fotbalový předseda a starosta jihočeské Plané Tomáš Pintér poslal do světa záběry z utkání mezi Admirou Praha a B-týmem Dynama České Budějovice. Bizarní rozhodnutí skončilo odvoláním...

Co může dostat české skoky na lyžích na světovou úroveň, kterou si pamatujeme z doby Jakuba Jandy?
Já se trochu bojím toho, že se na tuhle úroveň už české skoky nedostanou. České skoky mají asi to nejlepší za sebou. Muselo by dojít k výrazným změnám, které podle všeho teď úplně reálné nejsou. My, jako Česká republika, máme spoustu trenérů po světě. Jak šel tenhle sport trochu dolů, tak to nikdo moc neví, ale máme na té největší světové úrovni ve světovém poháru pět nebo šest českých trenérů. Já jsem v Itálii, brácha je v Polsku, Michal Doležal je asistent v Německu, Honza Matura je ve Francii, Tomáš Matura je u rakouských sdruženářů. České skoky na lyžích jsou u dna, ale naši trenéři se dokázali prosadit v zahraničí.

Proč odchází do zahraničí?
Je to samozřejmě i věc financí. Je rozdíl dostat nějakých čtyř až osm tisíc euro měsíčně v zahraničí nebo čtyřicet tisíc korun hrubého v Česku.

Jak je těžké uživit se skoky na lyžích v českých podmínkách? Na kolik si sportovci přijdou?
Je to hodně těžké. Když startuješ ve světovém poháru a skončíš v první třicítce, tak získáváš odměnu podle umístění. Například třicátý kolem sto euro, devětadvacátý dvě stě euro a tak dále. Když tedy skáčeš kolem dvacítky, vyděláš si třeba 25 tisíc korun za závod. Naši nejúspěšnější skokani si za sezonu vydělali řádově jednotky milionů korun. To už je ale minulost. K tomu, díky bohu, mají skokani na Dukle ještě úvazky. Kdo měl třeba plný úvazek, bral kolem 35 tisíc hrubého. Většina kluků ale měla jen nějaké částečné úvazky.

Měl jsi během své aktivní kariéry lepší podmínky než dnešní generace českých skokanů?
V určitých ohledech ano. Pamatuji si, jak jsme svého času přejížděli mezi areálem v Harrachově a Ještědem. V obou jsme skákali během jediného víkendu. Dnes, po dvaceti letech, nemáme ani jeden areál v nějakém normálním stavu. Je to neuvěřitelný úpadek. Takže, ano, v určitých ohledech jsem měl skutečně lepší podmínky. Přitom za tu dobu šel tenhle sport hrozně rychle dopředu.

Ruští sportovci jsou za aktuálních podmínek reklamou na válku, o vstupu do politiky uvažuji, říká Dominik Hašek

O účasti ruských sportovců za aktuálních podmínek mluví jako o reklamě na válku. Bývalý hokejový reprezentant a vítěz z Nagana Dominik Hašek bojuje za nastavení nových pravidel, která jim dovolí startovat a zároveň nebýt nástrojem propagandy. Sám...

V čem se tenhle sport za posledních dvacet let nejvíce proměnil?
Především v pravidlech. Výrazně se vyvinula i skokanská kombinéza a její materiál. Dnes také každý využívá aerodynamický tunel, kde na vás fouká vítr rychlostí sto kilometrů v hodině. Technicky to všechno šlo hodně dopředu. Je jiný i fyzický trénink.

Jak se poznají ideální předpoklady pro skoky na lyžích u dítěte?
Podstatný je somatotyp rodičů i tebe. Je to neúprosný, ale na skoky musíš být opravdu štíhlý. Nesmíš mít taky strach z výšek a rychlosti. U dětí to poznáš tak, že je postavíš na sjezdovky a vidíš, jestli mají nějaký strach a třeba se zaklání. To, jestli má někdo předpoklady na to být úspěšný v tomhle sportu, poznáš většinou kolem toho desátého roku.

Už nějakou dobu tu funguje česká reprezentace žen. Jak nahlížíš na budoucnost tohohle sportu v kategorii žen?
Za těch deset let, co se soutěží v kategorii žen, šel tenhle sport hrozně dopředu. U nás máme velmi talentované holky a mladý tým, takže se může stát, že právě ženy potáhnou české skoky. Je ale třeba vytrvat a dát jim čas.

Skokan na lyžích Jakub Jiroutek - rok 2002.

Máš syna, který šel ve tvých stopách. Jak to má se skoky na lyžích dnes?
Skákal, bavilo nás to oba. Potom zhruba v šesti letech začal koketovat s fotbalem a teď už vyhrál fotbal na plné čáře. V devíti v tom má jasno. Skoky „pověsil na hřebík“. Aktuálně hraje fotbal v Kostelci nad Orlicí. Skoky ale pořád v televizi sleduje. Upřímně, asi bych ani nechtěl, aby do budoucna dělal profesionální sport. Je to všechno úplně jiné, než to bylo v době, kdy jsem byl sportovcem já. Před dvaceti lety byly závody, kdy jsme šli s Němci a Rakušáky posedět a pak se to odskákalo. Dneska je to čistý byznys. Týmy jsou uzavřené, pak se to odskáče, rozdá pořadí a takhle pořád dokola. Organizátor vydělá na přenosech a mašinérie pokračuje. Za mě to bylo úplně jiný. Pamatuji si světový pohár v roce 2001 na Ještědu. Večer jsme nějak utekli z Dukly a šli jsme na diskotéku do hotelu Babylon. Vešel jsem tam a uvnitř byli snad jen skokani. Janne Ahonen tam tancoval bez trička, byla tam také jména jako Roberto Cecon nebo Thomas Morgenstern. V té době to byl také samozřejmě profesionální sport, ale mělo to jinou atmosféru.

Na tvou odpověď by šlo navázat otázkou týkající se české fotbalové reprezentace, která teď řešila kauzu tří hráčů, kteří si mezi zápasy vyrazili do baru Belmondo v Olomouci. Poté byla trojice vyřazena z kádru. Jak by ses k tomu postavil ty, jako trenér, kdybys přišel na něco podobného u svých svěřenců v italské reprezentaci?
Takhle, kdybych někoho vyřadil, neměl bych s kým skákat (smích). Je to blbý, ale hoďme kamenem, kdo jsme bez viny. Na druhou stranu mi hlava nebere, že si tohle někdo dovolí v tak ostře sledovaný moment a v tak sledovaném sportu. Spousta lidí soudí, ale zapomíná na to, že mají na svém kontě taky podobné úlety. Proto se snažím být člověkem, který nesoudí ostatní.

V úvodu našeho povídání jsi mluvil o neurotréninku. Zkus ho víc přiblížit čtenářům.
Neurotrénink vznikl už někdy v roce 2005. Jeden americký doktor tehdy testoval různě po univerzitách, jak smyslové orgány ovlivňují pohyb lidí. Základním principem je, že tvůj mozek ti dává brzdu v hlavě při pohybu. Neurotrénink má vliv na výsledky ve všech sportech. V Americe se to používá i ve školství, jelikož se díky neurotréninku děti mnohem lépe soustředí. Mozek sportovce, atleta nebo manažera, je vystavován stále větším výzvám. Zvyšují se nároky na koncentraci. Mozek je pod tlakem příjmu velkého množství informací v jeden čas a rozhoduje za správné vyhodnocení situací a vjemů. Pouze ten, kdo se umí správně a rychle rozhodnout, vítězí. Abych všechny tyhle poznatky mohl předávat dál, založil jsem společnost Neurotrénink a pomáhám sportovcům, kteří se na nás obrátí.

Hodnocení článku je 60 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto poskytnuto Jakubem Jiroutkem, Bořivoj Černý / MAFRA / Profimedia

Štítky skoky na lyžích, sport, trenér, Česko, Jakub Jiroutek, reprezentace, světový pohár, rozhovor, Bez servítků

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Na to jste přišli brzo. Můstky v Liberci hajzlu, licence pro závody není (a nejspíš už nebude?). Holt tak akorát muzeum v Harrachově.

Sobota, 25. listopadu 2023, 15:51Odpovědět

České skoky na lyžích jsou v útlumu. Úspěchy z minulých dob se už asi opakovat nebudou, říká trenér Jakub Jiroutek  |  Rozhovory  |  Drbna  |  Liberecká Drbna - zprávy z Liberce a Libereckého kraje

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.