Policista zasahující v Mírové: Stále vidím bezvládné tělo dívky

S případem se detailně seznámil i krajský ředitel Vladislav Husák. "Oceňuji přístup obou policistů a jejich čin osobně vnímám jako skutečně vzorový. Domnívám se, že by měli být navrženi na ocenění - medaili za statečnost, kterou uděluje policejní prezident. Ten návrh budu bezesporu iniciovat. Jsem pyšný na to, jací kolegové v rámci Krajského ředitelství policie Libereckého kraje pracují."

Jak dále uvedl, nejsou tyto případy ojedinělé. "Nicméně tento lze považovat za naprosto vzorový", doplnil. Kromě tohoto ocenění zvažuje Husák navržení obou policistů do kategorie "Čin roku" v rámci ankety "Policista roku".

Jak dlouho jste u policie?

Jan Horáček: Ve služebním poměru u policie jsem od 1. dubna roku 2010, před několika měsíci jsem tedy začal pátý rok služby.

Roman Palič: 27 let

Ve čtvrtek jste jako první zasahovali u havárie osobního auta, které skončilo v rybníce. Kdy a jak jste se o nehodě dozvěděli?

Jan Horáček: Začal jsem denní dvanáctihodinovou službu, jako řidič služebního vozidla v barvách policie. Do hlídky jsem byl velen společně s kolegou Romanem Paličem. Naše služba měla začít služební poradou, avšak krátce před osmou hodinou nám kolega, který zastával funkci dozorčí služby, sdělil, že mu byla cestou opračního střediska oznámena nehoda osobního vozidla, které havarovalo a skončilo v rybníce v obci Mírová pod Kozákovem - Bělá. V tento moment jsme se s kolegou co nejrychleji přesunuli do služebního vozidla, jelikož zde bylo důvodné podezření, že ve vozidle je osádka. Na místo jsme vyrazili s puštěným výstražným světelným zařízením, kdy jsem se snažil co nejrychleji prokličkovat provozem v ulicích města až k místu nehody.

Roman Palič: V době oznámení jsme byli na služebně, od dozorčí služby jsme se před osmou hodinou dověděli, že v rybníku u Bělé je spadlé vozidlo. Nevěděli jsme, zda se jedná o dopravní nehodu nebo se pachatel chtěl zbavit vozidla, jak jsem to zažil již v minulosti, ale předpoklad byl, že jde o dopravní nehodu, kdy mohou být ve vozidle uvězněni lidé, proto jsme bezodkladně nesedli do vozidla a co nejrychleji se přesunuli na místo nehody.

Můžete popsat, co se pak odehrávalo? Jak jste reagovali?

Jan Horáček: Na místo nehody jsme dorazili zhruba za dvě minuty, kdy jsme u rybníka spatřili oznamovatelku nehody, které jsem zastavil, rychle jsme s kolegou vyskočili ze služebního vozu s otázkou, kde je havarovaný automobil. Paní nám ukázala směr a já se rozeběhl k místu. V běhu jsem sundával opasek se služební zbraní a z kapsy jsem odhodil mobilní telefon, kdy kolega věci zamkl do služebního vozidla.

Mezitím jsem již skočil do vody k osobnímu vozidlu, které se nacházelo ponořené těsně pod hladinou a bylo v poloze na střeše. Urychleně jsem se snažil otevřít dveře řidiče a zadní dveře a řidičem, které se mi však otevřít nepodařilo a okénka těchto dveří blíže ke břehu byla uzavřená. Přeskočil jsem tedy vozidlo na druhou stranu a ponořil se pod hladinu ve snaze nahmatat kliku dveří spolujezdce. To se mi podařilo a dveře jsem pootevřel, ale byly opřeny o dno rybníka.

V tento moment se ke mně dostal i kolega a společnými silami se nám podařilo dveře otevřít. Ihned jsem se ponořil do útrob přední části vozidla. Viditelnost ve vodě byla velice špatná, měl jsem otevřeny pod hladinou oči, ale neviděl jsem dále než na pět centimetrů. Kolega zatím zkoušel otevřít zadní dveře vozidla. Já jsem se ponořil za krátkou dobu asi po čtvrté, kdy jsem nahmatal textilní předmět. V domnění, že y to mohl být řidič jsem ho pevně uchopil, ale vytáhl jsem pouze školní batoh s učením. Po mém čtvrtém vynoření se kolegovy podařilo otevřít zadní dveře, kdy v ten moment již do vody skočili dva hasiči s potápěčskými brýlemi.

Kolega Palič zpřístupnil zadní část vozidla kolegovy od hasičů, který asi na druhý pokus vytáhl na hladinu mladou dívku, které podpíral hlavu a po té jsme ji společně s hasiči dostali na břeh rybníka. V ten moment někdo další z kolegů, nevím přesně kdo, vyprostil mladou ženu a to také ze zadní části vozidla. I tuto jsme vytáhli na břeh, kde již byl sanitní vůz, jehož posádka začala ihned po vyproštění obě osoby resuscitovat.

Celý zákrok, včetně příjezdů jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, trval pouhých pár minut. Člověku to však připadá jako věčnost a na místě každý z přítomných doslova bojoval o každou sekundu, která by mohla být rozhodující a každý ze zasahujících si to jistě uvědomoval. Bohužel to však nestačilo.

Policista Roman Palič

Roman Palič: U rybníka byla oznamovatelka, která nás upozornila na místo, kde se ve vodě nacházelo vozidlo. Bylo to zhruba uprostřed hráze rybníka. Osobní auto  leželo bezprostředně pod hrází, koly vzhůru a z vody vyčnívaly pouze zadní kola a část zadního nárazníku. Kromě nás a oznamovatelky na místě nikdo nebyl. Ihned jsme odložili věci, které by nám mohly překážet při ponoru. Jako první skočil do rybníka pprap. Horáček, poté jsem ho následoval já.

Nejprve jsme se pokoušeli otevřít dveře na straně řidiče, blíže ke břehu, to se nám ale nepodařilo, po vytažení vozidla jsme zjistili, že byla promáčknutá střecha a dveře byly zaseknuté. Proto jsme obeplavali vozidlo a po krátké námaze se nám společnými silami podařilo částečně otevřít přední pravé dveře vozidla. Bezprostředně za dveřmi jsme žádná těla nenahmatali, proto se pprap. Horáček ponořil pod hladinu, ale z důvodu nulové viditelnosti pod vodou nic neviděl ani nenahmatal žádné tělo v přední části kabiny, pouze batoh.

Proto jsem násilím otevřel zadní dveře vozidla, v té chvíli už dorazil na místo hasiči. Dva hasiči skočili do vody za námi, otevřenými dveřmi s použitím potápěčských brýlí začali také prohledávat vozidlo, přičemž se jim při druhém ponoru podařilo v prostoru zadních sedadel nahmatat nejprve bezvládné tělo dívky, kterou jsme z vozidla společně vyprostili a za pomoci zbylých hasičů na břehu jsme ji vytáhli na silnici, kde byla předána záchranné službě, která začala resuscitaci.

Následně při dalším ponoru bylo z vozidla vyproštěno bezvládné tělo ženy, také z místa u zadních sedadel. I ji jsme společně s hasiči vytáhli na břeh a předali zdravotníkům, kteří zahájili resuscitaci. Po ukončení prohledávání vozidla, kdy bylo zřejmé, že se tam již nikdo další nenachází, jsem tuto informaci předal na operační středisko.

Při vaší práci jste velice blízko podobným případům. Přijíždíte na místa, kde došlo k nějakému neštěstí. Dostali jste se do takové situace poprvé, že jste na místo dorazili jako první a začali jste se záchranou osob, nebo je to vaše první zkušenost?

Jan Horáček: Asi před dvěma nebo třemi měsíci jsem byl velen, jako velitel hlídky společně s mladším kolegou, který zastával míst řidiče vozidla. Cestou operačního střediska jsme přijali oznámení o seniorce, která neotvírala svým sousedům, ale uvnitř domu hraje televizor. Také jsme vyrazili ihned na místo s tím, že vyráží také hasiči kvůli otevření vstupních dveří.

Společně s kolegou jsme však na místě byli jako první a po marném pokusu o verbální kontakt se seniorkou jsem vzhledem k uzamčeným dveřím domu, vyšplhal za pomoci kolegy zhruba 2-3 metry do okna, kde jsem spatřil seniorku na podlaze místnosti. Vzhledem k tomu jsem se ihned rozhodl využít oprávnění násilného vstupu do obydlí. Vykopli jsme tedy dveře a starší paní, která ležela na zemi a nemohla dýchat jsme ihned poskytli první pomoc, která stabilizovala její životní funkce až do příjezdu záchranářů, kteří si seniorku převzali do péče. Takové ať s lepším koncem či ty tragické situace, však nejsou ojedinělé a v naší práci se s takovými , ne každý den , avšak setkáváme.

Roman Palič: Ještě se mi to nestalo, je to moje první zkušenost.

A poslední otázka. Zasáhla vás nějak tato událost? Jak se na to díváte teď, s odstupem času? Jaké z toho máte pocity?

Jan Horáček:  Lhal bych zejména sám sobě, kdybych Vám odpověděl, že se to stává a člověk takové věci musí filtrovat, jelikož je to naše práce. To prostě nejde. Od celé tragické události již uplynulo pár dní, ale přesto se mi několikrát za den celá situace promítá v hlavě. Nedávno jsem si telefonoval s kamarádem, který byl také na místě, jako záchranář. On a další zdravotníci, byli těmi, kteří po vyproštění osob z vody bojovali o život mladé dívky a její matky. V rozhovoru mi řekl, že má celou věc také stále před očima. Není divu, když něco podobného zažívá zdravotník záchranné služby, který se s podobnými událostmi setkává takřka denně, že s námi co se k takovýmto případům dostáváme méně než záchranná služba, to doslova otřese. Z takové zkušenosti se člověk asi jen tak neotřepe, zejména když přijde někdo o  život. To už ve vás prostě zůstane.

Roman Palič: Z celé události nemám vůbec dobrý pocit, protože skončila tragicky (pozn. red.: následně v nemocnici zemřela matka dívky). Stále vidím, jak hasič vyprošťuje z vozidla bezvládné tělo teprve třináctileté dívky a přemýšlím, zda nešlo nějakým způsobem zákrok urychlit. Jsem přesvědčen o tom, že jsme všichni dělali maximum, ale i přesto se sám sebe ptám, zda nešlo něco udělat jinak, aby jsme uchránili života mladé ženy.

Napsala redakce