Martin Kryštof: Od prvního písknutí do toho musíme agresivně vlétnout!

Martine, gratulace k titulu německého mistra. On už se z toho stal takový kolorit, podařilo se vám jej získat potřetí za sebou.

To bych ani osobně neřekl, každopádně ale děkuji za gratulaci. Přijde mi, že před třemi lety se nám podařil titul s neuvěřitelným štěstím, protože jsme celou sérii byli pozadu, stále jsme doháněli a v pátém rozhodujícím zápase jsme otočili v tie-breaku z 12:14 na 16:14 pro nás. Takže první rok jsme měli štěstí, druhý rok ještě větší a letos jsme neskutečně zabojovali, když nám doma nečekaně nevyšel první zápas. Na druhou stranu nás to asi nějakým způsobem namotivovalo natolik, že jsme celé finále otočili a vyhráli 3:1 na zápasy.

Takže ten poslední titul byl pro vás nejtěžší?

Určitě! Friedrichshafen chtěl tento rok rozhodně titul vyhrát, což se mu už delší dobu nepodařilo a na to není zvyklý. Jejich mančaft byl na letošní sezónu adekvátně posílen. Ale co se týče jednotlivců byl opravdu nejtěžší.

A z osobního pohledu jste spokojen se svými výkony?

Tak to je otázka spíš pro trenéra nebo diváky. (smích) Co bych zhodnotil, tak sezóna byla úspěšná, splnili jsme veškerá očekávání v Lize mistrů, kde jsme měli postoupit do vyřazovacích bojů. Bohužel jsme natrefili na Kazaň, na kterou jsme si trošku i věřili, protože rok zpátky nás také v prvním kole play-off vyřadila, ale po dvou tie-breacích. Letos ale měli nahrávače Nikolu Grbiče, což je jiná třída a šanci nám nedali. V domácím poháru jsme blbě prohráli v tie-breaku právě s Friedrichshafenem, to byl neúspěch, ale teď jsme si všechno vynahradili.

Vy budete v Berlíně nadále pokračovat? Nelákají vás nové výzvy?

Momentálně mám smlouvu ještě na rok, takže bych ji chtěl dodržet. V Berlíně jsem spokojený, rodina je spokojena. Uvidíme, co pak bude další rok. (úsměv)

Bylo těžké opustit po krátké době oslavy a znovu se zapojit tréninkového procesu?

Samozřejmě, velká euforie, oslava s fanoušky... Těžké to ale zase tolik nebylo, protože ten ročník byl dlouhý. Spíše bylo náročné všechno sbalit a přejet do Čech, jelikož mám malého kluka. A doma v Čechách jsem zase musel všechno vybalit a nabalit věcmi pro mě, abych mohl přicestovat do Jablonce nad Nisou za reprezentací. Člověk by si oslavy určitě rád užíval déle, ale takhle to je a takhle to má být. (smích)

Měl jste možnost už sledovat své reprezentační spoluhráče v přípravných utkáních s Běloruskem?

Nestihl jsem vlastně ani jeden. Byl jsem v kontaktu s trenérem Šmejkalem, že bych přicestoval alespoň na ten poslední zápas, kdyby se hrál později večer, ale vzhledem k dřívějšímu startu nebyla šance jej stihnout. A abych se přiznal, po tak dlouhé cestě jít do zápasu by nebylo to pravé.

O čem ale ty tři výsledky napovídají?

Já bych se k tomu rozhodně neupínal. Co jsem se bavil s kluky, tak šlo hlavně o vyzkoušení hráčů v nominaci, aby se povedla vykrystalizovat sestava pro kvalifikaci na mistrovství Evropy. Naopak si myslím, že je dobře, když se všechny zápasy dostaly až do tie-breaku a je jedno, jak to pak dopadlo. Důležité bylo odehrát co nejvíc, jenom tak se ukáže síla týmu.

V přípravě s národním týmem jste tedy od pondělí. Jak zatím vidíte omlazený kádr?

Nečeká nás nic lehkého, to si nebudeme nalhávat. Měla tady být spousta lidí, ale prostě není. Na to se však nesmíme nějak ohlížet, naopak si musíme vytvořit v týmu pohodovou atmosféru a od prvního písknutí do toho agresivně vlétnout. Chce to urvat co nejvíce vítězství, protože každé pro nás bude velice důležité a s tím může růst i naše sebedůvěra. Já ale z týmu cítím odhodlání a uděláme pro to maximum.

Za dveřmi je ona zmíněná kvalifikace. Největšími soupeři pro vás budou Ukrajinci a Španělé. Co o soupeřích víte?

Ukrajina je velice dobrá, dokázala minulý rok v kvalifikaci na mistrovství světa porazit Slovensko a co jsem slyšel, tak to bylo jen o jednom hráči. Španělsko je také výborný tým. My se musíme soustředit především na nás, od prvního balonu hrát jako jeden tým a snad to dotáhneme k úspěchu.

Posledním soupeřem je překvapivě Norsko. To do předkvalifikační skupiny vyhrálo pouze čtyři zápasy od své poslední účasti na mistrovství Evropy v roce 1981. Je pro vás velkou neznámou?

Já o nich nevím vůbec nic. Před chvílí jsem zrovna dostal nějaké materiály a statistiky (rozhovor vznikl před středečním odpoledním tréninkem, pozn. autora), večer bych tomu tedy chtěl věnovat čas, abych věděl, jací hráči tam jsou, jakým stylem a jak rychle hrají. Ale to jsou věci, které samozřejmě budeme mít ještě s trenéry u společného rozboru videa. Žádný lehký soupeř nás určitě nečeká.

Jedině postup se rovná úspěchu?

Bylo by to i špatné, kdybychom si šli do kvalifikace něco vyzkoušet. My chceme postoupit, protože mistrovství Evropy je příležitost pro každého hráče se ukázat a říct si o další angažmá. Nejdůležitější je to ale pro budoucnost českého volejbalu a pro ten uděláme všechno!

Pár dní poté bude následovat Světová liga. Vy jste do ní v roce 2003 moc nenahlédl, teď už budete oporou národního týmu. Jak se na ni těšíte?

Těším se strašně moc, ale nevím, co od ní mám očekávat. Nedávno jsem četl nějaký článek, kterému jsem se musel zasmát. Nadpis byl: Světová liga se dvěma pamětníky. A jedním pamětníkem jsem byl já. Je to jedenáct let zpátky, ale do soutěže jsem nezasáhl, přestože na soupisce mé jméno bylo. Tehdy jsem marodil, bral antibiotika a vůbec to byl jiný tým. Teď se těším.

Ve skupině je Portugalsko a s nimi v poslední době hrajete velmi vyrovnaná utkání. Bude tomu i teď?

Poslední tři zápasy, které si s nimi pamatuji, byly pětisetové. Jde o houževnatý tým, jsou bojovní a hodně dobří v obraně, trochu menšího vzrůstu, takže od nich čekám rychlý a agresivní volejbal. Nebude to nic lehkého. Pro nás jedině dobře, každý zápas bude získáváním důležitých zkušeností.

A jaký máte názor na Holandsko? Jejich výběr prošel v nedávné době podobnou obměnou jako český.

Budou nepříjemní, to jsme mohli vidět v poslední kvalifikaci na mistrovství světa. Poté, co jejich týmu plnému hvězd skončila jedna éra, tak zapracovávali mladé hráče, nebylo o nich chvíli slyšet. Teď si však myslím, že by měli začít sbírat úspěchy. 

Jižní Korea je asi podobný případ jako Norsko. Moc informací k dispozici není.

U nich netuším už vůbec. Prý jsou také dobří v obraně, neuvěřitelně šikovní, ale to je vše co vím.

V Českých Budějovicích a v Chomutově se bude hrát v hokejových halách. S tím máte zkušenost?

Pár zápasu jsem v takovém prostředí hrál. Všichni se na to těšíme. Doufáme, že přijde spousta fanoušků, kteří by nás mohli podpořit a dohnat k vítězství. Jsem zvyklý z Berlína, kde chodí neuvěřitelný počet diváků, na finále přišlo dokonce osm tisíc lidí! Každý fanoušek, jenž přijde, bude pro nás obrovské plus a doufám, že vytvoří bouřlivou atmosféru a bude naším dalším hráčem!

Opava je pro vás jistotou skvělého publika?

Určitě ano! Naposledy to byl v hale volejbalový svátek. Výborná atmosféra, bylo plno, podařilo se nám i nějaké zápasy vyhrát. Sice to z hlediska postupu nedopadlo, ale to zázemí, hotel na stejném místě... Perfektní!

Když vidíte tým takhle pohromadě, věříte, že je v jeho silách postoupit ze skupiny Světové ligy? Co by pro vás osobně byl úspěch?

Úspěchem bude hlavně postup na mistrovství Evropy! Ve Světové lize nemůžu říct. Bude rozhodovat aktuální forma. Já za sebe chci říct, že postup na evropský šampionát je naším cílem a ve Světové lize chceme nasbírat co nejvíce zkušeností.

Napsal Lukáš Dvořák