Do tragédie pod peruánským Huascaránem zbývaly přesně čtyři měsíce. Psal se rok 1970 a v Jizerských horách se krátce před třetím ročníkem dolaďovaly poslední detaily.
Ředitelování závodu měl znovu na povel Karel Trousílek a šéfem trati zůstal stejně jako v předchozích dvou ročnících Gustav Ginzel. Svérázný cestovatel, co žil s kocourem Erichem v populární roubence zvané Hnojový dům na Jizerce. Podivín s vlídným srdcem, který pod svojí střechou nechal přespat víceméně každého, kdo ho o tuhle laskavost požádal.
Tentokrát už ale nemusel stopu vyšlapávat vlastními sjezdovkami; tahle nádeničina mu dala zabrat jen při premiérovém ročníku.
Jizerky nedlouho před startem nazdobila dvaceticentimetrová sněhová duchna a idylku umocnil osmistupňový mráz, který trať hezky zpevnil. V nastalé euforii, a později snad i v částečnému chaosu, se ale tak trochu zapomnělo na ženy. Co zapomnělo, snové počasí jako by je záhadně přímo vyzmizíkovalo…
Ženy se zkrátka do žádných přehledů vítězů nevklínily. Ačkoli jich mezi 245 startujícími bylo hned několik, nikde o tom nezůstal doklad.
Ve výsledkové listině se objevili pouze chlapi – a hotovo!
Nejslavnější z nich, Tomáš Sýkora, si vylepšil druhou příčku z předchozího ročníku a stal se novým držitelem traťového rekordu.
Statečné lyžařky se svých práv dočkaly až po nekonečných jedenatřiceti letech!
Organizátory z nepochopitelného omylu usvědčil až amatérský film horolezce Karla Trosta z Oldřichova v Hájích. Jeho trochu roztřesený snímek natočený na klasické „osmičce“ naprosto přesvědčivě potvrdil, že s číslem 162 projela cílem jako první… No právě, kdo vlastně?
Pátrání po jménech nejrychlejších žen připomínalo takřka detektivku se Sherlockem Holmesem, leč nakonec přineslo kýžené rozuzlení. Vítězkou se stala Ivana Červenková, provdaná Vojtěchová! Až v létě roku 2001 ji s konečnou platností z filmového záznamu identifikovala kolegyně z lyžařského oddílu TJ Ještěd Liberec Eva Novotná.
Znovuobjevená Ivana Vojtěchová prý organizátory závodu mnohokrát upozorňovala, že výsledková listina není úplná, ale marně. Až tedy po třech desítkách let se vše v dobré konečně obrátilo.
Svoji roli sehrála i archivní fotografie, která napomohla k rozřešení situace: „Fotka jasně potvrzuje, že za mnou dojela Věra Preislerová, později Týfová a na třetím místě moje sestra Běla Podrábská,“ vykládala s úlevou utajená vítězka. O měsíc později se konečně našla i zašantročená výsledková listina z kategorie žen. Pátrací akci tehdy vyhlásil deník Liberecký den a ve svých záznamech cenný list nakonec objevila lyžařka ze stupňů vítězů Věra Preislerová…
Ano, i na Jizerské padesátce někdy platí ono okřídlené Cherchez la femme…
Za vším hledej ženu!
Další příběh přineseme opět ve středu, a to 10. ledna na našich stránkách. A pokud byste si chtěli přečíst více příběhů, knihu Jizerská 50: Závod plný příběhů, můžete zakoupit v knihkupectví nebo na webu jiz50.cz. Graficky knihu připravovalo Dynamo design v čele s Liborem Jelínkem. Autorsky ji zpracovali Milan Tesař, Václav Cibula, Jiří Fejgl, Kateřina Kadlecová a Petr Volf.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
