Kambodža není jenom štěně, které spí a vyměšuje, kde a kdy se mu zachce. Je to i fenka, která slibně rozjíždí kariéru modelky a herečky. Zkušenosti s focením už má, ale v tomto týdnu Kambodža natáčela taky svůj první reklamní spot.

Dnes jsem vám chtěl naordinovat další várku milého lehkého čtení o krásné mladé fence Kambodži, která je velice roztomilá. Je ještě nevycválaná a člověk má tendenci odpouštět jí chyby a nešvary. Dneska mě ale naštvala, takže jsem ji zmlátil, až jí vypadl zub.

Kambodža je už velké děvče. Roste jako z vody, má za sebou už všechna očkování a pan doktor nám při posledním očkování nabízel psí známku v hodnotě čtyřiceti korun, kterou jsme mohli mít, pokud bychom zaplatili čtyřicet korun. Jelikož jsem člověk spořivý a mám pod čepicí, nabídku pana doktora jsem odmítl a fikaně jsem si řekl, že raději nechám někde vyrobit krásnou psí známku, kde bude vše potřebné srozumitelně napsáno.

Psí zápasy sleduju od té doby, co jsem si pořídil štěně fakt hodně často. Vypuknou většinou tehdy, když k nám přijde někdo se psem nebo když potkáme nějakého psa v parku. Je to vždycky neskonale krutá podívaná. Takové psí zápasy jsou skvělým zpestřením například nečekané návštěvy. Nemusím pouštět žádnou hudbu nebo dokonce televizi, stačí jen sledovat, jak si psi jdou po tepnách a případně přijímat sázky.

Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.

Mít štěně je super. Akorát si musíte odmyslet, že zpočátku vyměšuje výhradně doma, okusuje nábytek, žere trus ostatních psů a zvratky lidí z víkendu, krade kusy oblečení a tajně si je v pelíšku cupuje. Na ulici se pak roztomilé štěndo čas od času prostě zasekne a nechce jít dál, takže pak vypadáte jako tyran zvířat, když jste holt nuceni trochu škubnout vodítkem a ukázat, že se prostě dál půjde, protože se přece nestanete psím otrokem.

Ahoj, jsem Ivo Spisar a od tohoto roku píšu pro Drbnu. V redakci jsme se rozhodli, že zkusíme spustit blog o životě štěněte, se kterým asi měsíc žiju. Říkali jsme si, že prima název blogu by byl „Něco něco čili život štěněte,“ ale to už tady bylo. Napsal to tehdá nějakej Karel, takže jsme se rozhodli pojmenovat to Zápesník. Budeme se snažit to vydávat pravidelně, ale když nebude co psát, nebudeme tlačit na pilu. V dnešním prvním díle vám teda povím, jak jsem se ke svému štěněti vůbec dostal.

Stěně yorkšírského teriéra napadli a zranili během venčení v Liberecké ulici v České Lípě dva psi, kteří utekli ze zahrady jednoho z domů. Nepříjemná událost ze začátku tohoto týdne zůstává v šetření českolipského magistrátu. Yorkšír skončil po útoku dvou větších psů v péči veteřináře.

Českolipští strážníci pátrají po majitelce dvou psů, světlého labradora a světle šedého ohaře, kteří zaútočili ve středu u lávky přes Ploučnici u městského stadionu na kolemjdoucího muže. Pokud znáte majitelku psů, ozvěte se na linku 156 nebo na email mp@mucl.cz. Muže nyní čeká složitá, nepříjemná a dlouhá zdravotní procedura.

Příběh malé jorkšírky Máji, která při střetu s autem utrpěla těžká poranění, není evidentně lhostejný široké veřejnosti. Nedávno jsme vás informovali o tom, že nákladná operace, kterou musela podstoupit, vyjde na 20 až 25 tisíc korun. Na transparentní účet, který byl zřízen pro dobrovolné příspěvky na operaci přispěla řada z vás. Dohromady se vybralo úctyhodných 46 tisíc korun.