Kdo by neznal Azyl. Pivní bar, do kterého se zatoulal alespoň jednou snad každej Liberečák. Azyl je v Liberci pojem. Tak trochu jiná hospoda. Specifická je nejen nabídkou piv, ale celkově dost osobitým zázemím i pořádáním jedinečných akcí.
K Liberci Azyl neodmyslitelně patří. A i když to vypadá, že ve městě už je fakt hrozně dlouho, letos slaví první vlastně pořádné kulaté výročí, deset let.
Za vznikem týhle hospůdky na konci Široký ulice stojí Jan Horáček, známej hlavně jako Hans z Azylu. K založení hospody ho dovedly okolnosti. „Začalo to tak, že jsme jednou s kámošema seděli v Labáku, pili nějaký patoky a v půl desátý nám řekli, že se dopíjí a jde se domů,“ vypráví Hans.
A tohle nebylo podle Hansova gusta. Stávalo se to skoro všude po Liberci. „Nikde sis nemohl zazpívat v hospodě, vyháněli tě se psem, a když jsi měl v noci žízeň, mohl si jít maximálně do nějaký odporný herny,“ vzpomíná na dobu „před Azylem“. „A to jsem nezmínil, že na dobrou (pro nás dobrou) živou muziku, jsme jezdili kolikrát přes celou republiku, v Liberci v té době prakticky nic nebylo.“ A právě pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí se stalo nedílnou součástí Azylu.
Druhý den si Hans řekl, že se tohle musí změnit a za půl roku vznikl Azyl. Samotný název vlastně vystihuje smysl tohohle místa. „Azyl je hospoda, kam lidé chodí na chvíli uniknout, uniknout od svých každodenních starostí, uniknout před tuctovými bary s klasickou pivní nabídkou. A my jim právě ten azyl poskytujeme. Navíc naproti je azylový dům pro bezdomovce, takže dvojsmyslný název hospody byl jasnej už od první prohlídky místa, kde teď Azyl je,“ komentuje Hans.
Kdo někdy v Azylu byl, ví, že pivní bar je specifický i svou nabídkou piv. Ochutnat zde dvakrát za sebou stejný pivko skoro nemáte šanci. Denně se tu nabídka mění a nouze není ani o pivní speciality. „Sám miluji dobrá piva napříč pivními styly a a už od začátku jsem chtěl lidem nabídnout víc než jednu nebo dvě klasiky,“ říká majitel baru. A že by se pivo nevypilo, strach nemá. Za ty roky už dobře ví, jaký pivko vybrat, i kdy ho narazit. A co všechno se tu pilo? Všechno možný a někdy skoro i nemožný. Třeba čokoládový pivo. „No jo, zhruba před osmi lety přišel boom s ochucenými pivy. A pijou se pořád.“
Jestli je v Liberci nebo okolí nějaká podobná hospoda, která by nabízela každý den něco jiného, Hanse ani netrápí, ani moc nezajímá. „Nechodím do jiných hospod. Udělal jsem si hospodu právě pro to, abych měl kam chodit a abych si pochutnal. A že to samé chtějí i další lidi, to mě samozřejmě moc těší,“ vypráví s úsměvem. „Vždycky, když mají nějakou hospodu otevírat, tak mě samozřejmě zajímá, co tam vystřelí za nabídku piv. Ale skoro vždy to bejvaj právě ty europiva, co mají reklamu i na párátkách, ale to pivo... No, radši pomlčim.“
Při vstupu do Azylu vás jako první určitě neupoutá nabídka pití, ale interiér. Po stěnách se to hemží malbama. A že jich tam je. Každá má své místo, svůj důvod a za všemi stojí liberečtí streetateři. „První velkej obraz je pivní strom s pivními styly. Ten by neměl chybět v žádný ochutnávkový hospodě, dále je tu pivovar Frýdlant, s kterým máme úzké vazby.“ Najdete tu i starej obchoďák Ještěd, prej z nostalgie. A nechybí ani vosí hnízdo. „To symbolizuje tehdejší azylácký hokejbalový tým Azyl Vosy,“ vysvětluje Hans.
Může to možná vypadat tak, že v Azylu to je jen o tom pivě a chlastání, ale opak je pravdou. Azyl je totiž i zázemím mnoha různých akcí a za ty roky se jich tu uskutečnilo víc než dost. Od koncertů přes přednášky až po akce s charitativním podtextem. A své základy tu položil třeba i Liberecký pivní IPA festiválek. Je těžký vybrat ze všech akcí nějaké nejlepší. Konal se tu například Chilli fest, Punk and hardcore session, uspořádaly se akce pro děti i pro přírodu, třeba jako událost Pomozte uklidit okolí ulice, kterou chodíte do hospody.
Azyl taky spolupracuje s různými spolky, například s Food Not Bombs (Jídlo místo zbraní), kde lidé rozdávají jídlo potřebným, nebo s OBRAZem - Obránci zvířat. Za zmínku stojí určitě i to, že v Azylu se podávaj při akcích různý chuťovky. ty ale bývají striktně veganský.
Zkrátka Azyl je prostě jinej… Jinej v lecčem. Třeba i v tom, že je otevřenej 365 dní v roce. „Za celou dobu bylo zavřeno jen dva dny, kdy se malovalo,“ připomíná majitel. Ať už tak pálí sluníčko nebo sněží, v Azylu najdete vždycky útočiště.
