Úspěšná absolventka speciální pedagogiky a hrdá matka dvou dětí Tiny a Pavla. Sociální služby, stejně jako speciální pedagogika usilují o zajištění pomoci znevýhodněným osobám. Jde o podporu zachování co nejvyšší důstojnosti a kvality života člověka, který z důvodu věku či zdravotního stavu je odkázán na pomoc druhých.
Cit a srdce Lenky Kadlecové jí velely vystudovat právě tento obor, protože cítila, že chce pracovat s lidmi, kterým nebyl život úplně příznivě nakloněn a dnes ví, že její rozhodnutí bylo správné. V současné době pracuje v Domově důchodců v Mladé Boleslavi. Má za sebou ale i poměrně dlouhou i v dalších oblastech, pracovala například jako personalistka či v oblasti evropských projektů.
„Politiku mám ráda. Vím, dnes to může znít trochu divně, zvlášť v poslední době, kdy řada mých „kolegů“ dělá tomuto povolání spíše ostudu. Ale já přesto vnímám už od malička politiku úplně jinak. Je to logické – aktivně v politice působil už můj dědeček i tatínek. Oba byli členy sociální demokracie – dědeček přitom v dobách, kdy být sociálním demokratem neznamenalo získávat lukrativní funkce a prebendy, ale spíše přitahovat problémy. Tatínek se podílel na znovuobnovení ČSSD. Ani tenkrát se on ani nikdo jiný nehonili za slávou a penězi, ale chtěli, aby se lidem dařilo lépe, abychom – nejen v našem kraji – dosáhli životní i kulturní úrovně vyspělých zemí. Můj vstup do politického života mi byl vlastně předurčen,“ říká Lenka Kadlecová.
Ona sama je členkou ČSSD víc jak osmnáct let. Stejně jako její tatínek i dědeček se přitom drží zásady, že pokud chce člověk něco změnit a ovlivnit, musí být aktivní. Ovlivnila jí také její práce. Často měla možnost vidět, jak se rozhodnutí politiků mohou – ať již pozitivně nebo negativně – dotýkat života lidí. Nechce jen kritizovat, chce věci měnit.
„Navíc je politika oblast, kde převládají muži, a nebudu předstírat, že ženy v tomto prostředí mají cestu lehkou. Myslím si ale, že i žena může v tomto světě uspět. Ženy mají politice co nabídnout,“ vysvětluje.
Lenka Kadlecová se v životě řídí tím, že život příliš rychle utíká, a právě proto ho stojí za to prožít naplno, ať už nám život hází pod nohy klacky, nebo nám snáší modré z nebe. V případě hrbolu na cestě se ale člověk nesmí nechat zastrašit, postavit se k tomu čelem a zabojovat.
„Chci se podílet na tom, aby Liberec i celý náš kraj byly dobrými místy pro život, a aby to nebylo jen klišé, nezůstalo u prázdného prohlášení. Po letech pracovního i politického života považuji Liberec za svůj domov nejen já, ale i mé děti. Syn tu studoval střední školu a dceru pojí s Libercem její sportovní aktivity. Všichni tu máme své kamarády.“
Více na www.menimeliberec.cz.
PR text
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
