Skoro třicetiletou tradicí se může pochlubit zvíkovský pivovar, který je jedním z nejstarších českých minipivovarů. O chod vyhlášené restaurace se k potěšení zákazníků stará početná skupina lidí, ale o provoz pivovaru jen sládek Vladimír Ličman. K ruce jsou mu jen majitelé pivovaru se svými potomky. A právě s nimi se potkala na jihu Čech při cestě po českých minipivovarech Drbna.
Hlavním tématem posledních dnů byl bezesporu nový typ koronaviru, který na čtvrt roku zastavil veškerou ekonomiku nejen v tuzemsku. Prakticky na nulu se zastavil odbyt a výroba také ve zvíkovském pivovaru. „Víte, jak se to říká. Důležité je nepo… se. Rozhodně si tím nenecháme ničit život,“ dodává s úsměvem Michal Voldřich. Ten v pivovarnické branži dělá už od osmdesátých let a jak sám vysvětluje zažil lepší i horší časy.
„Kdybych říkal, že nám nikdy v minulosti nehrozil krach, tak by to byl nesmysl a nafoukanost. Nyní ale určitě nejsme v nejhorší situaci, ve které jsme kdy byli. Musím říct, že se opravdu hodně snažíme a docela se nám i daří. Sice nejsem zastánce tvrzení, že všechno špatné je pro něco dobré, ale snažíme se i v případě koronaviru mít dobrou náladu na rozdávání. Měli jsme i po dobu krize moc dobré pivo a také věřím, že si naši zaměstnanci zaslouženě odpočali.“ doplňuje.
Ne každý majitel minipivovaru ale bude na poslední měsíce vzpomínat podobně s úsměvem. Už teď je jasné, že z více než pěti stovek malých pivovarů řada nepřežije. „Myslím, že některé minipivovary by sice zavřely i bez koronaviru z důvodu třeba generační výměny. Na druhou stranu i proto, že se v rámci různých podpůrných projektů ze strany vlády na pivovarnictví trochu zapomnělo. Ale to je zas jiný příběh,“ shrnuje do pár vět dění posledních měsíců Josef Valenta, druhý spolumajitel.
Podle něho se po revoluci kolem minipivovarů točila malá skupinka lidí, kteří byli odborníci na slovo vzatí. „V posledních letech se vlastnění minipivovaru stalo takovým módním trendem, kdy si lidé něco podobného pořizují bez znalosti oboru pivovarství, hoteliérství a především ekonomiky. O všem mají velmi naivní představy a podle toho to také nakonec vypadá,“ říká.
Pivovar Zvíkov si během skoro třicetileté historie vybudoval slušné jméno nejen na jihu Čech, ale hlavně v Praze, kde najdete pípu s jeho logem hned na několika místech. Zvíkovské pivo si dnes dáte například U Buldoka na Smíchově, ve Zlých časech nebo v hostincích u Vodoucha.
„Vaříme stále nejvíce ležáku. Velmi dobré ohlasy máme také na pšeničné pivo, které je vlastně takovou naší typickou specialitou. My jsme byli ti, kteří v 90. letech uvařili první svrchně kvašené pivo v republice. Trendem posledních let jsou piva typu ALE nebo IPA. Dá se říct, že díky těmto specialitám se „chytilo“ hodně minipivovarů,“ popisuje ve zkratce aktuální nabídku sládek pivovaru Vladimír Ličman. Podle něho je například v horkých letních dnech větší zájem než kdykoliv jindy také o černé pivo.
„Sílí také zájem o nealkoholické nápoje. Máme například tankovou limonádu, bez konzervantů a bez umělých sladidel. Nealko pivo je pro minipivovar velmi složité udělat. Je totiž riziko, aby se to nezvrhlo jen v nízkostupňovité alkopivo. Jelikož máme poměrně propracovanou technologii, tak se můžeme pochlubit právě vlastním nealkoholickým pivem,“ shrnul.
Z jeho povídání se zdá, že s pivem je to tak trochu jako s módou. „Těžko se popisuje, co je dnes trendy pivem. Ono se to totiž mění a zas vrací. Svého času jsme dělali třeba malinové pšeničné pivo, kterého jsme denně jen tady prodali padesát litrů. Pak o něj přestal být zájem a teď se to vrátilo,“ vypichuje. Na začátku devadesátých let navíc náš pivovar učil lidi pít kalné pivo. „Museli jsme lidem vysvětlovat, že kalné pivo neznamená zkažené. Zní to absurdně, ale začali jsme proto čepovat pivo do plecháčů, aby neviděli, že je kalné. Potom, co přišli na to, že to pivo je dobré, vrátili jsme se ke sklu. A jaká je situace teď? Když lidé dostanou kvasnicové nebo nefiltrované, klidně si i stěžují, že je málo kalné. V té době frčela desítka, dvanáctka a když se někdo chtěl odvázat, dal si černé pivo. Dneska mají lidé možnost vybírat ze stovek různých speciálů, které často pochází právě z minipivovarů,“ doplnil Voldřich.
Pivovar leží pouhých pár set metrů od královského hradu Zvíkov na soutoku Vltavy a Otavy na Orlické přehradě v Jižních Čechách. Vařením vlastního piva navazuje na dávnou slávu hradního pivovaru na Zvíkově. Pivovar je dnes pověstný i svou kvalitní kuchyní, dobrým ubytováním s wellness. Nabízí dohromady až 300 míst v restauraci, na venkovních terasách a ubytování v pětadvaceti pokojích.
„Myšlenka vybudování minipivovaru byla nezávisle v našich hlavách už nějakou dobu od revoluce. Jasnějších obrysů však začala nabývat kolem roku 1991, kdy Josef Valenta, jako bývalý reprezentant ve veslování, koupil pozemek na Zvíkově, kde právě často vesloval a současný sládek nás seznámil. Budovali jsme nejprve pivovar, pekárnu a také výrobnu uzenin. To vše tady na Zvíkově,“ vzpomíná Michal Voldřich.
Dnes pivovar vyrábí hodně přes tisíc hektolitrů piva ročně a pokaždé se snaží číslo o něco málo navyšovat. Sami majitelé dodávají, že to však není podmínkou. „Postavili jsme si minipivovar za účelem, že vždy zůstaneme minipivovarem. Nechceme být nějakým velkým molochem. Samozřejmě, kdyby přišla nabídka, že by od nás odebíral například velký koncern restaurací, tak bychom do toho šli, pokud by to bylo ekonomicky výhodné, ale vždycky zůstaneme minipivovarem,“ vysvětlují. I proto se v tento moment vytočí zhruba šedesát procent zvíkovského piva právě v Pivovarském dvoře. „Pro nás je nejdůležitější kvalita a té se chceme držet. Proto dodáváme také do menšího počtu hospod. Nepotřebujeme za každou cenu prodávat v podmínkách, které naše pivo nebudou dělat takovým, jaké chceme. Zárukou musí být hospodský, který na kvalitu a dobré jméno bude dbát,“ dodává Voldřich.
Dobré jméno zvíkovského pivovaru neuniklo pozornosti národního pivovaru Budějovický Budvar, který nabídl minipivovaru spolupráci. „Oslovili nás, že by chtěli rozšířit svůj sortiment o speciály z našeho pivovaru. Takovou spolupráci jsme samozřejmě rádi přijali,“ potvrzují majitelé minipivovaru.
„Proč Budějovický Budvar a Zvíkov? Tak samozřejmě je to legenda. Je to prakticky jeden z prvních českých minipivovarů a jako první začal se svrchními kvasnicemi. S Michalem Voldřichem jsme spolužáci, je to velká osobnost. Ve Zvíkově pořádají Jarní cenu českých sládků a pivovarníky vzdělává na seminářích. Takže ten nesmí ve sbírce našich spolupracujících pivovarů chybět. Zvíkov je taková ikona. Jeho piva patří spíše ke konzervativním, ale v jižních Čechách se řadí mezi ty nejprogresivnější,“ doplňuje obchodní sládek národního pivovaru Budějovický Budvar Aleš Dvořák.
Kdo by si ze zvíkovského pivovaru chtěl donést pivo domů, má možnost zakoupit si přímo v Pivovarském dvoře různé druhy skleněných láhví ale i PET lahev s vybraným pivem. Nabízí se tedy otázka, jaký má zkušený pivovarník Michal Voldřich názor na pivo v plastu.
„Když si pivo šetrně natočíte do PETky a donesete si ho domů a rychle vypijete, tak se vážně nijak neznehodnotí. Vždyť v pivovarech si to slaďáci pro sebe dělali vždycky, ale rychle ho vypili. Pivo z minipivovaru se reálně dřív znehodnotí nějakou svou infekcí než tím, že je v takovém obalu,“ popisuje a jedním dechem dodává: „Piva v PET lahvích s dlouhou trvanlivostí je jiná věc. PET lahev není jednolitá látka, je to vlastně síťovina, kterou nám unikají molekuly kysličníku uhličitého ven a kyslík nám proniká dovnitř, což naprosto zlikviduje pivo. Pokud vám dá dokonce minipivovar na PETku trvanlivost tři měsíce, tak ho nekupujte, protože takové pivo se za tu dobu s jistotou zkazí. Tohle nikdy dělat nebudeme. U nás je hraniční doba pro PET lahev zhruba dva až tři týdny v důsledném chladu.“
Závěrem zhruba hodinové návštěvy se dostáváme k pojmu, který se posledních letech rozmohl především ve spojení s velkými obchodními řetězci. Co si představit pod označením europivo? „Před třiceti lety vznikl tenhle pojem jako označení pro univerzální pivo, které sice neurazí ani určitě nenadchne. Na druhou stranu vím, že to europivo, které si kupuji, bude vždy stejné a tudíž vím, do čeho jdu. Europivo se vyznačuje tím, že jde o zpravidla silně prokvašené pivo bez jakýchkoliv specifických vůní a chutí, tedy bez charakteru“ říká závěrem Vladimír Ličman a Michal Voldřich dodává ještě jednu krátkou poznámku. Podle něho je rozšířenou polopravdou, že levná piva musí být zákonitě méně kvalitní. „Je nesmysl myslet si, že pivo za sedm korun musí být nižší kvality. Těžko se to vysvětluje, ale skutečně to tak je. To, že je levnější, je často věcí řetězců, že ho mohou prodávat dočasně dokonce i pod nákupní cenou. Spousta značek si tuhle nálepku vysloužila neprávem. I pod deset korun si můžete koupit dobré pivo.“
Povídání s pány ze zvíkovského pivovaru by mohlo trvat několik hodin, náš čas se ale nachýlil ke konci. Pokud by i vás zajímalo, jak to v takovém minipivovaru chodí, není nic jednoduššího než do Zvíkovského Podhradí zavítat a absolvovat prohlídku prostor, kde se Zlatá labuť, Rarášek nebo třeba ALE a IPA vyrábí.
Foto Hynek Glos
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
