Jsem blázen, asi ano, ale nuda je horší, říká dívka, která jde pěšky ze Španělska do Norska

"Svou cestu jsem začala z nejjižnějšího bodu Evropy a půjdu až na nejsevernější bod. Jdu ze španělské Tarify na norské místo Nordkinn. Je to neuvěřitelných devět tisíc kilometrů, ale polovina toho vede jen přes Norsko. Návrat plánuji přes druhou stranu Evropy, přes Finsko. Dala jsem si výzvu utratit co nejmenší obnos peněz. Proto spím venku nebo u místních lidí a jídlo beru z kontejnerů za supermarkety. Na celém světě se toho vyhazuje až až," svěřuje se Marcela Burgrová.

Nesnáší totiž plýtvání a zároveň chce na své pouti co nejvíce ušetřit. "Jsem blázen? Asi ano, ale nuda je horší," dodává.

Na místo startu své cesty do Španělska vyrazila již koncem ledna a jela stopem. "Na Tarifu se jede přes krásnou kopcovitou, zelenou krajinu. Jak jsme se blížili z kopců, začaly vykukovat odlesky oceánu a pevniny na druhé straně Afriky. Musím uznat, že sluníčko mi vážně chybělo. Kdybych před sebou neměla svůj projekt, tak si stopnu první trajekt a jedu do Afriky," vypráví s humorem v hlase.

Nápad přejít Evropu vznikl na podobné cestě do Portugalska, na kterou dívka vyšla hned po maturitě. V současné době je už dva měsíce na cestě a má za sebou celé Španělsko a kousek Francie. Nyní se pohybuje v okolí Montpellier v jižní Francii. 

(NE)OBYČEJNÍ: Budoucnost léčby vážných poranění patří nanomateriálům. Liberecká vědkyně vyvíjí hojivé kryty kůže

Čtvrtek, 23. března 2023, 16:00Rozhovory

Usměvavá, mladá žena, která ráda tvoří. Taková je Miroslava Rysová. Ale také je vedoucí laboratoře tkáňových kultur a specialistka na vývoj a testování nanomateriálů pro medicínské a kosmetické aplikace, především pro hojení ran a dopravu léčiv...

"Asi čtyři dny jsem si udělala zastávku v Barceloně, kde jsem čekala, až bude zdarma vstup do Sagrada Familia. Stálo za to. Snažím se ukázat, že jde cestovat i s minimem nákladů. Samozřejmě nějakou finanční rezervu mám, ale spím venku, v přírodě, a když vím, že půjdu přes nějaké větší město, tak si v cestovatelské aplikaci vyhledám lidi, kteří cestovatelům nabízí nocleh. Chápu, že pro někoho tento způsob cestování může být obrovským porušením komfortní zóny, ale já jsem se tak rozhodla," vysvětluje.

Na cestě využívá veřejné prádelny nebo veřejné sprchy a naštěstí zatím neměla žádný problém s bezpečností. "To může být průšvih například ve velkém městě najít někde místo na přespání. Hodně dám na intuici, a když se mi nějaké místo ve městě nebo v přírodě nezdá, prostě jdu dál. Problém je také občas s počasím, když je třeba velké horko nebo pár dní za sebou prší. Ve Francii je navíc problém s jídlem. Kontejnery s prošlými potravinami u supermarketů jsou buď zamčené nebo schované. Dokonce jsem slyšela od jednoho cestovatele, že existuje vyhláška, že zaměstnanci musí prošlé potraviny polít nějakou tekutinou. Takže tady mám utrum," popisuje Burgrová.

Vymyslela proto jiný způsob, jak se k prošlým potravinám dostat. Večer po zavírací hodině obchází obchody s potravinami, jestli něco prošlého, co by se vyhodilo, nezbylo. "Naposledy jsem tak v pekárně dostala dva zákusky. Když tam už uklízí, tak prostě zaťukám a poprosím, jestli nemají něco na vyhození," objasňuje Burgrová. 

Tento způsob cestování má podle ní obrovské výhody. "Lidé, kteří se pohybují pěšky nebo stopem se dostanou do nejmenších uliček, malinkatých vesnic a městeček, kam se normální turista vůbec nepodívá," říká.

Přechod Evropy bere také jako trénink na svou další cestu, kdy by chtěla přejít celou Ameriku jako kontinent, jižní i severní. "Uvědomila jsem si, že je lepší dělat věci krůček po krůčku. Proto chci nejprve projít Evropu, nasbírat co nejvíce trekařských zkušeností, a připravit se na velkou cestu," plánuje.