Úterý 19. 5. 2026 | Svátek má Ivo
Dnes, 06:26
V průměru třikrát do minuty přijmou dispečeři zdravotnických operačních středisek v České republice volání na tísňovou linku 155. Lidé toto číslo, které bez nadsázky pomáhá zachraňovat životy, vytočili v loňském roce ve více než 1,6 milionu případů, dalších více než 200 tisíc volání bylo přepojeno z linky 112. Jen v Libereckém kraji přijali dispečeři téměř 81 tisíc volání, která vyústila v 65 tisíc výjezdů. Za ukázkové volání na tísňovou linku 155 teď zdravotníci u příležitosti Dne tísňové linky 155 ocenili teprve dvanáctiletou Terezku Saskovou z Křižan - Žibřidic, která volala záchrannou službu kvůli svému dědečkovi. A díky tomu, že zachovala klid a spolupracovala s operátorkou, mu zachránila život.
Právě na linku 155 Terezka letos 18. března zavolala na pokyn svého dědečka, kterému se náhle udělalo zle. „Jel jsem do práce a po cestě se mi udělalo zle. Stavil jsem se proto u mladých, kteří bydlí po cestě. Říkal jsem si, že si chvíli odpočinu. Lehl jsem si do obýváku, ale ani ležet nešlo. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká slabost, ale pak mě začalo pálit na hrudi, odumřela mi úplně levá ruka, vůbec jsem ji necítil a bylo mi na zvracení. Tak jsem poprosil vnučku, která ještě byla doma a chystala se do školy, aby zavolala na linku 155 o pomoc,“ popisuje osudný den Vlastimil Saska.
Terezka jeho přání splnila, přestože byla vystrašená a bála se o dědův život. „Hovor jsem přijala někdy mezi sedmou a půl osmou s tím, že pánovi není dobře, má bolest na hrudi a má strach o svůj život. Úplně nejdřív jsem mluvila přímo s pacientem, který si tohle už teď nepamatuje. Když se pak odmlčel, začal pro mě velký adrenalin. Protože jsem věděla, že potřebuje pomoc, jde mu o život a neměla jsem adresu, takže jsem mu nedokázala pomoci. Pak ale telefon zvedla Terezka,“ popisuje událost Mirka Semerádová, která hovor na tísňové lince libereckého operačního střediska přijímala.
Komunikaci přizpůsobila věku volající a snažila se jí navést. „Bylo jasné, že Terezka je ve stresu, protože věděla, že se něco děje. Nedovolala se rodičům, takže zůstala na tu komunikaci sama. Ptala jsem se na adresu, ale Terezka v tom stresu nevěděla číslo popisné, tak běžela ven podívat se na dům a nadiktovala mi ho. Sháněla také, jestli nejsou doma sousedé, ale nikdo neotvíral. Sousedy jsem chtěla mít k dispozici pro případ, že by musel někdo poskytovat pánovi adekvátní první pomoc, protože jsem věděla, že ten stav je opravdu vážný a může dojít v té chvíli k tomu nejhoršímu, což by byla srdeční zástava,“ popisuje operátorka tísňové linky.
Naštěstí v telefonu dědečka pořád slyšela v dálce mluvit. „Pořád jsme kontrolovali, jestli je při vědomí, jestli na ní reaguje. Mezitím kolegové povolali zdravotníky a zkontaktovali rodiče. Pro dědečka nakonec přiletěl vrtulník a převezl ho do liberecké nemocnice,“ uvádí Mirka Semerádová.
„Když přijeli zdravotníci, něco mi píchli, mě se trochu ulevilo, a tak jsem říkal, dobrý, tak já pojedu do práce. S tím tedy nesouhlasili a říkali, že jediné, kam pojedu, je nemocnice. V té mi pak později lékař řekl, že jsem přijel za pět minut dvanáct, že jsem měl infarkt,“ vypráví Vlastimil Saska s poděkováním záchranářům i zdravotníkům v nemocnici. A hlavně své vnučce. „Té moc děkuji za záchranu života, že byla tak skvělá a všechno vyřídila a perfektně zvládla,“ chválí vnučku.
Terezka na událost vzpomíná s viditelnou úlevou, že všechno dobře dopadlo. „Čistila jsem si zuby, děda ležel vedle a najednou slyším, jak vzdychá a říká, ať volám 155. Naši telefon nebrali, tak jsem tu linku vytočila a ozvala se tam operátorka Mirka. Byla jsem strašně nervózní, nevěděla jsem, co mám dělat, ale vedla mě. A mluvila se mnou celou dobu, než přijeli záchranáři. To jsem byla ráda. Když dorazili a po nich i rodiče, hodně se mi ulevilo,“ vypráví Terezka.
Za svou ukázkovou spolupráci si od záchranářů vysloužila na Den tísňové linky 155, který si připomínají symbolicky 15. 5., ocenění. „Terezka s operátorkou Mirkou mluvila ukázkově - správně řekla adresu, navedla záchranáře k domu a starala se o dědečka než přijela pomoc v sanitě. Ten hovor byl delší, než hovory standardně jsou, trval několik minut a Terezka si za něj určitě zaslouží ocenění,“ uvedl v pátek na Den tísňové linky 155 mluvčí Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje (ZZS LK) Michael Georgiev.
Operátorka Mirka k tomu dodává: „S hovory s dětmi zkušenosti mám, ale tohle fungovalo naprosto skvěle. Terezka se na mě soustředila i přesto, že měla velký strach o dědu a bylo to cítit. Ale hezky vše zodpověděla a rozloučení: už vidím sanitku, tak ahoj, bylo moc fajn. V tu chvíli mě to neuvěřitelně hřálo u srdce a pocit, že jsem tam, kde mám být, byl velmi silný. Ono to vypadá jako normální věc, mluvit s operátorem na tísňové lince, ale ani spousta dospělých není v té stresové situaci schopna dělat to, co je potřeba. A Terezka to zvládla na jedničku.“
Na začátku výjezdů záchranky je ve většině případů právě hovor na tísňovou linku 155. Volající se během několika sekund spojí s profesionálním zdravotníkem, který situaci vyhodnotí, přesně poradí, jak krok za krokem postupovat, a v případě potřeby okamžitě vyšle posádku záchranné služby. „Operátoři zdravotnických operačních středisek jsou tak často prvními zdravotníky, kteří u pacienta zasahují – byť na dálku a pouze prostřednictvím svého hlasu,“ říká mluvčí ZZS LK.
Právě tento hlas často rozhoduje o tom, co se stane v prvních a zcela zásadních minutách do příjezdu posádky. „Dispečeři dokážou díky svým zkušenostem navést volajícího tak, aby i ve stresu zvládl účinně pomoci. Pomáhají dospělým i dětem, lidem bez jakékoliv zdravotnické průpravy i těm, kteří se právě ocitli v nejtěžší chvíli svého života. Krok za krokem je vedou například při resuscitaci, zástavě masivního krvácení, porodu nebo dalších akutních stavech,“ dodává Georgiev.
Jak během slavnostního předání ocenění Terezce podotkl ředitel ZZS LK Luděk Kramář, bez širšího týmu by pomoc nikdy nebyla tak účinná. „Číslo 155 je číslo, které zachraňuje život. Je to číslo, které volají pacienti, pokud se cítí v ohrožení života, mají bolesti nebo nějaké psychické obtíže. A vždycky na druhé straně té linky sedí kvalifikovaný zkušený operátor. Ale naše pomoc a naše akce není jenom o lince 155. Operátoři jsou pouze jedni z těch, kteří tu první přednemocniční neodkladnou péči poskytují. Zásadní je celý tým. Operátorky na tísňové lince, záchranáři, lékaři, řidiči záchranky, piloti. A to je jen jedna část přednemocniční péče, která je vidět. Pak jsou tu ti, kteří dělají zázemí. Zpracovávají požadavky na léky, zdroje materiálu, ale i zpracovávají naše mzdy. Takže není to jenom o těch lidech v uniformách, na které jsme zvyklí, ale je to o té týmové práci. A já za ni každému z toho řetězce děkuji,“ uzavírá ředitel záchranářů.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
