Každý den se v televizi, tisku i na internetu probírá téma sucha a nedostatku vody. Zabývají se jím vlády i média. Takový problém ale nevznikne ze dne na den a stejně tak ani nezmizí. Na téma zadržování vody v krajině a sucho jsme se zaměřili v rozhovoru s vysokoškolským pedagogem Josefem Šedlbauerem.
Protože se už jasně projevily důsledky klimatických změn. Prší méně než v minulosti. Změnilo se ale hlavně rozložení srážek. Nyní jsou typicky dlouhá období sucha a občas do toho přijde velký přívalový déšť. A právě to je problém. Samotné zajištění vody pro Česko by takový problém nebyl, my jsme si ale za posledních pár desítek let zničili přirozené vodní toky a půdu. To dnes začíná kolabovat a vytváří efekt sucha v krajině.
Příčinou je tedy zemědělství?
Není jedinou, ale rozhodně je hlavní příčinou. Půda je rozdělená na velké zemědělské lány, používá se těžká mechanizace a velké množství chemie. V půdě chybí organická složka, přitom to je to, co z půdy dělá houbu, která dokáže nasát vodu. Navíc jsme se celé dvacáté století snažili, abychom vodu z krajiny co nejrychleji dovedli.
Jak to myslíte?
Obcím i městům šlo hlavně o to, aby voda nenadělala třeba při povodních škodu a stavět se přitom mohlo všude. Narovnala se koryta, vyskládala se kameny nebo vybetonovala, aby voda co nejrychleji odtekla. Nechat někde nivu, kde by se mohla voda vylít, nikoho nenapadlo. Přitom je to nejúčinnější řešení. Jak proti povodním, tak proti suchu. Jsme na střeše Evropy, jinou vodu než tu, co spadne z nebe, nemáme, a my ještě děláme všechno proto, aby co nejrychleji odtekla.
Jedním z opatření pro zadržovaní vody jsou prý tůně nebo rybníky. Loni se ale třeba na přehradách projevil velký úbytek vody. Jakto?
Hladina přehrady je obrovská a rychle se z ní v horku voda odpařuje. Může to být klidně i půl centimetru za den. My ale přeci nepotřebujeme vodu na jednom místě. Potřebujeme ji mít ve vodních tocích a v půdě. Ani rybníky tak nejsou žádná velká záchrana. Pár jich postavit? Proč ne, ale z hlediska zadržování vody má mnohem větší smysl zrušení meliorací. Máme tu patnáct procent půdy, která je přímo odvodněná trubkami. Jedná se vesměs o kdysi podmáčené půdy a ty bychom měli do krajiny vrátit. Zároveň by se měla pole rozdělit na menší plochy s remízky.
I remízky mohou pomoci?
Ano. To souvisí s dalším problémem, kterým je erodovaná půda. Když silně zaprší, stéká voda po celé ploše pole. A protože se nemůže vsakovat, valí se a odnáší s sebou i svrchní část půdy. Tím dochází k erozi. Půda navíc ztrácí i na úrodnosti. Jeden centimetr půdy v našich podmínkách vzniká nějakých 200 let a ztratit ho můžeme po hodině prudkého lijáku na holé pole.
Zmenšením částí polí na úkor remízků povede ale ke snížení ploch i zisků zemědělců, ne?Musíme si uvědomit, že zemědělství funguje na základě dotací. Bez těch by zemědělci přestali být ekonomicky konkurenceschopní. Záleží tedy na tom, jak jsou dotace nastaveny. Když oceníme i neprodukční funkce půdy jako je zadržování vody a v dotacích se to odrazí, zemědělci se přizpůsobí.
Mohou sami lidé třeba doma něčím pomoci v boji proti suchu? Co třeba takové sekání trávy?Samozřejmě, že mohou přispět. Takový anglický trávník na zahradě je hrozná hloupost, protože rychle vysychá. Tráva zastiňuje půdu a zároveň stonky a stébla zachytávají rosu. Ale musí být na čem ji zachytávat. Navíc vyšší tráva je dobrá i pro biodiverzitu (druhovou rozmanitost pozn. red.).
A jak je to se zaléváním zahrádek během teplých suchých dnů?To je jednoduché, když máte zahrádku, pořiďte si nádobu na dešťovou vodu. Tou pak můžete zalévat, co hrdlo ráčí. I bez zahrádky lze ale přispět, jednoduše omezit plýtvání vodou. Nahradit dlouhé koupaní za kratší sprchování. Ono spláchnout plnou nádrží na záchodě taky není vždycky nutné, a přitom čtvrtina vody v domácnosti jde právě na splachování.
Aktuálním tématem je i důl a elektrárna Turów, jaký je váš názor na rozšíření dolu?
Problém Turówa je hlavně v tom, že se zde každoročně vytěží a spálí 10 milionů tun uhlí a vzniklý oxid uhličitý přispívá ke klimatické změně. Takže rozšiřování je jednoduše hloupost, která jen prohlubuje náš největší průšvih. Potřebujeme se odříznout od fosilních paliv a nasměrovat se na obnovitelné zdroje energie.
Panují i názory, že na záchranu vody v krajině je už pozdě. Co vy na to?
Na něco už pozdě je. Dnes už je naprosto zřejmé, že klimatická změna je realitou. Důkazů je mnoho. Věděli jsme to přitom už před dvaceti lety let a nic neudělali. Nyní je nutné zavést smysluplná opatření, která klimatickou změnu co nejvíc zbrzdí, a zároveň se musíme přizpůsobit tomu, co už přináší. Dokud ještě prší, máme šanci vodu v krajině udržet, ale musíme se zaměřit právě na to. Místo toho, aby se hloubily stále hlubší studně a vrty. Aby voda mohla téct, musí prostě v krajině být.
Foto Lubomír Krongaiger
