Prak je téměř zapomenutá lidská superschopnost i strašlivá zbraň, říká expert

Můžete na úvod představit vrhací prak jako zbraň?
Je to naprosto primitivní a asi i první projektilová zbraň, která je starší než 10 000 let. Nejdříve se používal prak k lovení zvěře, později k válčení. Rozšířil se úplně do celého světa. Nejvíce se ale k válčení používal v Evropě. Tím jsou nejznámější středomořské národy jako Baleáři nebo Řekové. V různých dalších zdrojích nacházíme, že praky se stále ještě používají na Papuánské Guineji, v Iránu. Válčilo se s nimi v Oceánii, v Americe je používali Apačové, Aztékové i Inkové. Prak je také společně s bičem jedním z prvních lidských vynálezů, které překonají rychlost zvuku. Ale ne tím projektilem, ale tím, jak konec praku, když se pustí, tak se vymrští a překoná rychlost zvuku. Doprovází to hlasité prásknutí způsobené sonickým třeskem. Videa si určitě pouštějte se zapnutým zvukem! 

Liší se nějak výrazně od sebe ty praky používané na různým místech světa?
Takřka úplně po celém světě ten prak vypadá v podstatě všude stejně. Technologie toho praku se během tisíciletí nějak výrazně neměnila, ani ten princip toho fungování. Vždy se vyvíjely jenom ty střely, které se používaly. Prak vypadá pořád stejně a funguje pořád stejně. Kdyby se tady objevil lovec z doby kamenné, který lovil prakem, tak bychom si spolu mohli zaházet a házeli bychom to plně stejně. Například íránský nebo aztécký prak je vyroben z vlny. Baleárský je naopak ze sisalu. Jak už jsem řekl, vývojem procházely střely. V helenistickém období začali dělat olověné střely Řekové a Římané. Byly samozřejmě těžší měly lepší aerodynamiku, měly ten sférický tvar. Když se takový projektil vrhne z praku, tak střela začne rotovat kolem své osy vysokou rychlostí. Díky tomu se stabilizuje ve vzduchu na stejném principu jako střela z palné zbraně s vývrtem hlavně. Zkušený prakostřelec může vrhnout projektil rychlostí až 250 km/h a neumím si představit živého tvora, který by přežil zásah tímto kamenem nebo střelou.

Nebylo to tedy tak, že se prostě vzal běžný kamen do praku a ten se pak vypálil?
Nejdříve samozřejmě byly ty projektily z kamenů. Nejlepší jsou takové s vejcovitým tvarem. Později se projektily začaly vyrábět normalizované, ať už z olova a nebo z vypalované keramiky. Starověcí prakostřelci měli jeden zvyk, kterým byly nápisy na střelách určené „příjemci“, často se jednalo o vulgární vzkazy nebo i kresby. Mohla tam být také jména těch, pro které byly střely určené. Existuje spousta nálezů projektilů se jmény různých slavných generálů, ať už to byl Octavián, Julius Caesar. Letos v březnu byl v Řecku nalezen projektil, na kterém byl napsaný vzkaz: „Uč se.“ Nebo tam psali spoustu jiných vzkazů. Třeba chytej, au, nastavte zadky. Tyto projektily se neustále nacházejí při různých vykopávkách. Hrozně moc například v Anglii, ale máme takové nálezy i tady u nás v Česku. A ještě taková zajímavost. Střelci si vyráběli i improvizované projektily, které se také nacházejí. Vypadají jako palec. Když našli nějaký jíl, palcem tam udělali díry a nalili tam roztavené olovo jako do improvizované formy. Olova bylo tehdy všude dostatek. To byla jedna z největších výhod, praku nikdy nedošla munice a v podstatě nic nestála. Prakem střelci taktéž vrhali ranné formy granátů, například keramické nádoby s nehašeným vápnem, nebo proslulým řeckým ohněm. Prak také nic neváží a vejde se do každé kapsy. Při navlhnutí neztrácí sílu jako luk a jeho výroba takřka nic nestojí. O těchto výhodách praku píše Vegetius, kdy mimo jiné zmiňuje, že by s prakem měl umět každý římský legionář.

Všichni známe z našich hodin školního dějepisu husitská práčata. Co se o nich ví?
Moc se toho o nich z historických zdrojů neví. Mohu si vysvětlit tak, že Husité studovali Bibli, kde narazili na slavný souboj Davida s Goliášem. A tam mohli objevit prak jako levnou a dostupnou zbraň. Vyzkoušeli to - fungovalo to. I děti mohly s prakem vrhat celkem velké kameny na velkou vzdálenost, mohly tím třeba jen plašit koně. V Praze máme dokonce na Karlíně krásnou sochu práčete pocházející z 80. let minulého století.

Jak moc smrtící zbraň je prak a na jakou vzdálenost se projektily vrhaly?
Jednalo se opravdu o strašlivou zbraň, která drtivě zabíjela válečníky i přes jejich zbroj. Hodně čerpám informace ze starověkých zdrojů. A mohu poskytnout zajímavé citace popisující účinnost praků. Xenophon například popisuje, že prak měl až dvojnásobný dosah než perský luk. Perský luk mohl být účinný na 300 až 350 metrů. Bojovníci s prakem dokázali vrhat projektily až na dvojnásobnou vzdálenost. Teď jedna přesná citace. „Baleárci mají tři praky, jeden na hlavě, druhý u pasu a třetí v ruce. Touto zbraní jsou schopni vrhat větší střely než jiní prakovníci a s takovou silou, že se zdá, jako by střela byla vystřelena katapultem. Proto jsou při útocích na města schopni ničit obránce na hradbách a v bitvách na otevřeném poli mohou rozbít velké množství štítů, přileb a různých druhů brnění,“ napsal Diodóros Sicilský. Baleárci dokázali vrhat až půl kilogramu těžké projektily. Používali zajímavou taktiku proti vojákům, kteří se chránili štíty. Nepotřebovali je nějak prorazit nebo prostřelit. Hodili kulatý kámen, který skákal po zemi. Většina vojáků neměla vůbec kryté nohy. Takový zásah kamenem mohl nohu snadno přerazit a vyřadit válečníka z boje.

Jak jste se vůbec k praku dostal?
Už od malička jsem se zabýval pobytem v přírodě, jak přežít pomocí různých primitivních technik, objevoval jsem bushcraft. V souvislosti s tím jsem se dostal k lukostřelbě, vrhal jsem nože. A pak jsem narazil na YouTube na prak a návod, jak si ho udělat. Tak jsem si ho vyrobil a zkoušel házet. Ale vůbec mi to nešlo. Tak jsem to zase zahodil a říkal jsem si, že to je kravina, že to přece vůbec nemůže fungovat. No a asi před rokem na mě na Instagramu vyskočilo video od jednoho Američana, který dělá praky. A on házel kameny neuvěřitelnou rychlostí i přesností. Na jednom videu hodil do nějaké větve uschlého stromu a ta se úplně rozletěla. Krásně mu to ještě prásklo nadzvukovým třeskem. Říkal jsem si, že to není možné, že to to musím ještě zkusit. A jelikož dělám i s kůží, třeba pouzdra na nože a podobně, tak jsem si podle jeho návodu vyrobil nový prak. Vyzkoušel jsem jeho techniku. Trvalo mně to hrozně dlouho, vůbec jsem nevěděl, jak mám mít postavenou ruku, kdy mám střelu vypustit. Od té doby házím na procházkách se psem a snažím se zdokonalovat techniku. Neházím jen kameny. Házím třeba psovi míčky.

Tyto zkušenosti teď předáváte svým sledujícím na Instagramu
Ano, když už se podíváte na moje videa na Instagramu na profilu „neandrthal,“ tak tam to všechno popisuji. Pokud si člověk nastuduje ta videa, tak za měsíc může házet úplně skvěle a daleko. Důkazem je i to, že mi lidé posílají jejich videa, na kterých hází a jde jim to moc krásně. Desítky lidí to teď podle mých videí zkouší. Hází, i když už je bolí ruka. Je to prostě závislost. Snažím se všem fanouškům odepisovat a poradit, když napíšou, že jim něco nejde. Dobré je začínat házet třeba s tenisákem, než si člověk osvojí techniku. Samozřejmě párkrát se každý švihne prakem. Za mě je házení, vrhání čehokoliv jeden z nejpřirozenějších pohybů, snad po běhu a lezení po stromech. Je to nejpoužívanější pohyb. Je to v každém z nás. Lidé od pradávna házeli něco například na stromy, aby srazili různé plody, házeli v sebeobraně kameny po predátorech. Když na to člověk přijde, jak prak pouštět, jakou mít polohu zápěstí, a když děláte ten pohyb pořád stejně, tak se to časem zautomatizuje. Potom se začnete trefovat na cíl s velkou přesností. A když vám to poprvé práskne, ten nadzvukový třesk. To je úplně něco neuvěřitelného. Obrovská energie a příval adrenalinu, že to se nedá popsat. To se musí vyzkoušet. Strašně bych si přál, aby se tohle umění dostalo co nejvíce mezi lidi, aby věděli, jak to fungovalo, že to není jen nějaký nesmysl popisovaný v Bibli.

Jak daleko házíte?
Na dálku se moc nespecializuji, ale jsem schopný dohodit něco kolem 300 metrů. Baví mě spíše trefování různých cílů na vzdálenost cca 15 – 90 metrů.

Viděl jsem, že si vyrábíte různé druhy speciálního střeliva
Mám na to takovou válecí formu. Není to nic jiného, než napůl rozřezaná odpadní trubka, 110 průměr. Mezi ty dva kusy vložím rychleschnoucí hmotu a pak se jednoduše válí. A tím, jak je to zprofilované, tak vám vypadne úplně úplně ideální sférická střela. Tu můžete hodit klidně až na 400 metrů, když na to máte dlouhý prak a dostatečnou sílu.

Je lepší si prak vlastnoručně vyrobit, nebo se dá i koupit?
Mám na svém Instagramu jednoduchá návod na výrobu praku ať už ze starého pásku nebo plátků kůže. Na YouTube existuje spousta dalších návodů na to, jak prak uplést ze šňůry. Také to funguje. Těm méně zručným, kteří by si to chtěli vyzkoušet, bych doporučil výrobce z Ameriky nebo z Dominikánské republiky. Přijde to asi na 80 dolarů. Jiné praky bych nedoporučoval kupovat. Všechny, co jsem viděl například v Česku, jsou hrozně těžké, vyrobené ze špatných materiálů a nebudou fungovat. Ale myslím si, že domácí výrobu podle návodu zvládne každý. Budu moc rád, když se toto umění dostane mezi co nejvíce lidí a tahle lidská supersíla nebude zapomenuta. Pokud si nebudete vědět rady, rád každému poskytnu pomocnou ruku. Ale prosím vás, vrhejte jen tam, kde nemůžete nikomu, ani ničemu ublížit. Mějte vždy pod kontrolou dopadovou zónu kamenů. Pro začátek vrhejte pouze s tenisáky, nebo měkkými míčky. Návod na výrobu praku i další videa najdete na YouTube ZDE: 

Co napsali o prakostřelcích před stovkami let? 

Přesnost prakovníků byla také mimořádná. Livius ve svých Dějinách Říma, dokončených roku 9 n. l., uvádí: „Z měst Aigion, Patrai a Dymai bylo naverbováno sto prakostřelců. Tito lidé byli cvičeni už od dětství. Byli vycvičeni trefovat z velké vzdálenosti kruhy střední velikosti. Dokázali tak nezasahovat jen hlavy nepřátel, ale jakoukoli část obličeje, na kterou zamířili.“ Jeden autor zase poznamenal, že síla praku v rukou aztéckého válečníka byla jen o málo menší než síla španělské palné zbraně. Badatel píšící o kmeni Tanala na Madagaskaru vysvětlil, že „na vzdálenost 50 yardů jsou praky v rukou domorodců stejně nebezpečné jako střelné zbraně. Také účastník francouzské archeologické expedice na počátku 20. století zaznamenal střet s domorodci v Íránu a uvedl, že měli nekvalitní muškety, pistole, kopí a mnohem nebezpečnější praky.

Vegetius o praku píše, že vojáci jsou často více obtěžováni kulatými kameny z praku než všemi šípy nepřítele. Onasandros podává ještě barvitější popis. Podle něj je prak nejsmrtelnější zbraní používanou lehkooděnci, protože olověná střela má stejnou barvu jako vzduch a je během letu neviditelná. Dopadá nečekaně na nechráněná těla nepřátel. Náraz je prudký a střela, zahřátá třením při letu vzduchem, proniká velmi hluboko do masa. Oba autoři jednoznačně tvrdí, že prak byl velmi účinnou zbraní, dokonce jej z hlediska ničivosti hodnotí výše než luk. Tento názor podporuje i Celsus ve svém lékařském spise, kde uvádí, že „je lepší být zraněn ostrou zbraní než tupou“.

Prak byl využíván i proti slonům. Váleční sloni představovali riskantní prostředek, protože mohli být vyděšeni a obrátit se proti vlastním řadám. Caesar uvádí, že během africké války Scipio cvičil své slony, aby odolávali děsu způsobenému střelami z praku. Přesto však v bitvě u Thapsu Caesarovy síly dokázaly slony zahnat. Samotná síla vrhu mohla způsobit značné škody, jak zjistili španělští conquistadoři při střetu s peruánskými prakovníky. Jeden španělský pozorovatel napsal, že prakem vrhnou velký kámen takovou silou, že může zabít koně. „Viděl jsem, jak kámen letící z praku na vzdálenost třiceti kroků přerazil meč, který muž držel v ruce,“ napsal tehdy tento očitý svědek.