Šestačtyřicetiletý senátor Marek Hilšer se netají tím, že se v prezidentské kampani hodlá opírat především o finanční dary od občanů. Proč by politici neměli přijímat sponzorské dary od velkých firem a jak může prezident ovlivnit boj s chudobou? Na to odpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.
Čtvrtek, 24. listopadu 2022, 12:00
Podnikatel v IT a dlouholetý spolupracovník sportovní redakce České televize. To je Karel Diviš, který se rozhodl zapojit do boje o Pražský hrad. Rodák z České Lípy jako jeden z prvních kandidátů oznámil, že jeho tým posbíral více než padesát tisíc...
V minulé prezidentské volbě jste získal téměř devět procent odevzdaných hlasů. Co se za těch pět let nezměnilo, že jste se opět rozhodl kandidovat?
Někdy se mě lidé ptají, proč kandiduji podruhé. Na to odpovídám, že je to velká přednost. Poctivá politická práce je dlouhodobé úsilí, hájení principů a ty dobré věci se velmi často prosazují velmi pomalu. Není proto možné rezignovat po prvním nevydařeném pokusu. Zanechal jsem za sebou dlouhodobou politickou stopu, takže nejsem marketingový produkt, který se najednou objevil, protože se nějací lobbisté usmysleli, že si udělají prezidenta. V mém případě je jednoduché vystopovat, jaké mám názory a za čím stojím. Vždycky jsem stál proti nepravostem. Třeba prezident Nixon kandidoval také dvakrát, v politické dráze je normální, že se člověk nevzdává. Zůstávám také stále nezávislý a stále zůstávám kritikem vměšování soukromého zájmu do politických aktivit. Změnou je naopak to, že už mám politickou zkušenost. Nejsem jen chlap z ulice. Nabízím zkušenost při nezávislosti. To nemůže nabídnout žádný z kandidátů, kteří tam jsou. Při vší úctě k nim…
Nemůže vám naopak zmíněná politická zkušenost trochu uškozovat? Nechtějí Češi prezidentem naopak člověka „z ulice“?
Myslím, že ne. Člověk, který by chtěl být prezidentem, by se se měl umět orientovat i v tom, jak funguje parlament a státní instituce. Měl by to poznat zevnitř. Výhodou je, když není nějakým způsobem zainteresován vazbami na politické strany a mocensko-ekonomické skupiny. To splňuji. Do politiky jsem se nedostal přes nějaké stranické sekretariáty nebo přes strany, kterým bych měl být vděčný. Žádné stíny z minulosti také nemám.
Veřejně prezentujete, že nestojíte o finanční dary velkých společností. Byla ale už taková situace, kdy jste finanční podporu odmítl?
Zdroje pro kampaň mám především z hnutí, které jsem založil, když jsem vstupoval do Senátu. Z důvodu, abych měl právnickou osobu a také finance na politickou činnost, bylo zřejmé, že pokud má člověk komunikovat s voliči, tak na to všechno jsou potřeba peníze. V souboji s těmi velkými, to nejde dělat s holými rukami. Je ale důležité, aby byly peníze transparentní a přicházely od veřejnosti. Ne od velkých soukromých dárců, protože ty velké peníze, co jsou do kampaní investovány, politika zavazují. Hezky na to poukazuje jeden z dokumentů na Netflixu, kde se ptají miliardářů v USA, proč sponzorují více politiků. Jejich odpověď byla jasná - aby mohli zavolat každému podle výsledku voleb. Přesně tohle je mor politiky a důvod, proč politika ztrácí důvěru lidí. Abychom to změnili, tak musíme ukázat paradigma, že je umění udělat kampaň za malé peníze a také bez financí různých zájmových skupin. Je to možné dělat systematickými kroky a také výchovou v politické kultuře.
Čtvrtek, 20. října 2022, 12:00
Svými názory často vyčnívá mezi ostatními uchazeči o post prezidenta republiky. „Betonový král“ Tomáš Březina před nedávnem oznámil, že má posbíráno téměř osmdesát tisíc podpisů. Bývalý byznysmen bere svou kandidaturu vážně. Volby podle něho...
Vidíte příklady v některé z evropských zemí?
Ano, třeba ve Francii. Tam je regulována billboardová kampaň. Není možné, aby tam nějaký miliardář oblepil celou republiku. Má to svůj důvod. V demokracii je pak obyčejný občan, který chce dělat hodnotovou a myšlenkovou politiku a nemá za sebou velké peníze znevýhodněn oproti tomu, kdo si všechno zaplatí. Pokud chceme udržet kvalitní demokracii, musíme udržet šance politiků z řad běžných občanů vyrovnané. To je jedna z vizí, jak změnit politickou kulturu u nás.
Byl byste tedy pro výraznější omezení kampaní před volbami i u nás?
Ano, naprosto jednoznačně. Byl bych pro změnu systému, tak aby nedocházelo k různým manipulacím s veřejným míněním, tak aby se politici snažili být více na ulici a méně na billboardech. Bylo by super, kdyby to odpracovali jiným způsobem, než že za nimi přijde nějaká zájmová osoba, která jim kampaň zaplatí. Byl bych pro to, abychom více podporovali občanské financování politiky. To znamená příspěvky od drobných dárců, což není v Česku úplně zvykem. Pokud se najde třeba deseti tisíc občanů, kteří svého kandidáta podpoří pětisetkorunou, jde už o částku, se kterou se dá při nějaké regulaci konkurovat těm velkým zájmovým skupinám.
Zakládáte si na tom, aby vaše kampaň byla transparentní a obešla se bez financí velkých společností. Od června ke dnešnímu dni ale bylo přeposláno 750 tisíc korun z účtu „Hnutí Marek Hilšer do Senátu“ na transparentní účet k prezidentské kampani. Na webu hnutí je přitom uvedeno, že finance „jsou určeny pouze na politickou činnost hnutí související s veřejným působením Marka Hilšera.“ Neberete kritiku za využití těchto peněz na prezidentskou kampaň jako oprávněnou?
Nemyslím si, že je to oprávněná kritika. Hnutí podporují své kandidáty. Na senátora, poslance i prezidenta. Peníze, které jsou určeny na politickou činnost, jsou zároveň určeny stranám na to, aby politickou činnost rozvíjely. Jednou z takových činností je kampaň. Je dobře, když je financována z veřejných zdrojů. Může to vypadat, že je to špatně, ale je to naopak. Ono se to veřejnosti vrátí tím, že se kandidáti nebudou muset předhánět v tom, kdo má větší kampaň a peníze na ní. Kandidáti nebudou muset klečet na kolenou před velkými společnostmi, které jim ty peníze dají.
Dostal při mé první prezidentské volbě 450 tisíc hlasů, což je silný mandát, silnější než pro některé politické strany, které se dostaly i nedostaly do parlamentu. Byl jsem později také zvolen do Senátu. Navíc si myslím, že jsou u nás diskriminováni nezávislí politici. Strany jsou nesmírně důležité pro nezávislý politický systém, ale samotní kandidáti mají také velký význam, protože se mají šanci dívat se na vše jinak než straničtí politici. Navíc když si vezmu 900 tisíc korun na mandát za rok, tak jde o nějakých 70 tisíc na měsíc. To je jeden dobře zaplacený poradce nebo právník. Například ve Francii může poslanec zaměstnat tři lidi, včetně právníka. Nedělá se to tedy na takové amatérské úrovni, jako u nás. K profesionální činnosti potřebujete peníze a když jsou z veřejných prostředků, je to jedině plus. Spousta lidí si to neuvědomuje a má pocit, že politická činnost je nějaká soukromá záležitost. To je špatně, je to veřejná činnost.
Čtvrtek, 6. října 2022, 12:00
Podle aktuálních předvolebních průzkumů rostou šance Danuše Nerudové na její zvolení první českou prezidentkou. Nejen o své vizi, ale také o tom, jak přistupovat k zastropování cen energií, zda přijímat ruské uprchlíky před mobilizací a o ženách v...
Europoslanci nedávno označili Rusko jako stát podporující terorismus. Jak na jejich vyjádření nahlížíte vy, jako člověk dlouhodobě odsuzující politiku Vladimíra Putina?
V první řadě chci říct, že jsem odpůrce jakýchkoliv totalit a diktatur. Jsem pro svobodu a demokracii, kterou vnímám jako nejlepší možný systém pro podporu jednotlivce, který jsme zatím vymysleli. Demokracie má samozřejmě své chyby, ale Rusko už mnoho let, minimálně od invaze do Gruzie nebo od objednaných vražd novinářů, vnímám že začíná být nebezpečnou diktaturou pro okolní svět. Naprosto jednoznačně se to projevilo v roce 2014, kdy ruští mužici vstoupili na území svobodného státu. To je třeba kritizovat a je potřeba se tomu postavit, protože je to zlo, které nás může ohrozit. Jsme národ, který zažil invazi v roce 1968. Tehdy to nebyla žádná bratrská pomoc. Bylo to ponížení našeho národa.
Byl jsem na Ukrajině dvacet nebo třicet kilometrů od fronty. Bavil jsem se tam s lidmi, kteří tam jsou odstřiženi od elektřiny a podobně. Většinou se shodují na tom, že budou bojovat, protože se nechtějí stát otroky nebo nevolníky Putina. Chtějí žít svobodně. To je třeba podporovat.
Takže s tím označením souhlasíte?
To, co se děje, tedy nálety na civilisty a podobně, je naprosto srovnatelné s tím, co dělal Hitler za druhé světové války, když bombardoval města. Kdo nebojuje s vojáky, ale útočí na civilisty, je terorista. Principem terorismu je vyvolávání strachu a obav, to Putin dělá. Takže jde o naprosto správné označení.
Mezi témata, která chcete řešit, patří boj s chudobou. Co ale může s tímto tématem dělat prezident?
Prezident má neformální vliv a velkou pozornost mu věnují média. Prezident by měl být tím, kdo je schopen postavit se ve společnosti za ty občany, kteří jsou něčím ve ohroženi a diskriminování. Jsem členem sociálního výboru, takže takových komunit znám spoustu. Od seniorů až po mladé rodiny. Také znám lidi, kteří spadli do skupiny obchodu s chudobou, která se rozšiřuje jako epidemie. Neustále opakuji, že se dluhy mají platit, ale zároveň dodávám, že tu vnikl systém, který zneužívá lidí a navíc je napojen na politiky. Jestliže se tu dlouho dobu podporovaly bagatelní pohledávky za korunu, kdy z toho posléze byl dluh 27 tisíc korun a vydělávali na tom exekutoři a advokáti jenom proto, že byli napojeni na politické síly, které nebyly ochotny snížit odměny pro ně, tak potom šel systém proti lidem a ruku v ruce s tím šla politika proti lidem. Tohle by měl prezident jasně říkat. Bohužel dnes se na Hrad tlačí lidé, kteří jsou s tímto spojeni.
Neděle, 12. června 2022, 14:23
Jméno generála Petra Pavla je čím dál častěji skloňováno ve spojení s nadcházející prezidentskou volbou. Šedesátiletý elitní voják ve výslužbě sice oficiálně svou kandidaturu ještě neoznámil, ambicí zapojit se do boje o prezidentský post se ale...
Společně s paní Nerudovou jste byl také členem komise pro spravedlivé důchody. Vláda vedená Petrem Fialou chce do konce roku 2023 předložit „skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů“. Jaké změny jsou aktuálně potřeba?
Je potřeba dodat, že důchodová reforma byla potřeba už před deseti lety. Ukazuje se, že stárnutím populace se důchodový systém stává neudržitelným. Jedna reforma už bohužel proběhla tak, že se netěšila široké společenské shodě, takže ji Sobotkova vláda zrušila. Teď by bylo potřeba, aby si sedlo široké politické zastoupení a opravdu věc řešilo zásadním způsobem. To, co vzniklo za působení paní Nerudové, tak byly kosmetické změny, kdy se některé podařilo prosadit, ale víceméně k žádné reformě nedošlo.
Jako začínající senátor jsem byl členem komise, ale hned na začátku mě zaujalo, že ministerstvo práce a sociálních věcí, které dosadilo paní Nerudovou, mělo nějakou představu, kterou když na důchodové komisi přednesla, tak zástupce ministerstva financí, které patřilo Babišovi a paní Schillerové, tak řeklo, že tohle nebere. Nebyla tam mezi nimi žádná komunikace, což byl problém a činnost komise to zásadně omezovalo.
Závěrem otázka stejná, jako na další kandidáty. Jak byste nakládal s institutem milosti?
Jde o důležitou věc. Může se stát, že justiční systém selže nebo nemůže rozhodnout spravedlivě. To se může stát. Životní situace jsou nevyzpytatelné a právo nemůže popsat všechny situace. Toto by měla být jakási poslední instance. Přistupoval bych k tomu tak, že bych milosti uděloval především z humanitárních důvodů nebo po konzultaci s ministerstvem spravedlnosti, což navrhoval v minulosti také Miloš Zeman a posléze to porušoval. Také bych to dělal transparentně, aby každý věděl, proč byla udělena. Udělování milostí nesmí narušovat důvěru ve spravedlnost.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
