V libereckých ulicích je cítit nervozita. Sledovanost počasí stoupá raketovým tempem, hlavně na drsném severu. Ano, je to kvůli Jizerské 50. Její účastníci vyhlíží startovní čáru přímo hladově. Autobusy do Bedřichova nemohou dovírat dveře, jak jsou plné. Jizerské hory praskají ve švech. Do startu závodu pro opravdové horaly zbývá poslední týden.
Minulý víkend jsem nezahálela a vyrazila na běžky hned dvakrát. V sobotu to bylo plánované. Měla jsem naplánovanou trasu okolo 20 km, ale říkala jsem si, že bych mohla naběhat víc. Nicméně nebylo příznivé počasí a tak jsem si po protrápených 20 km řekla, že raději pojedu zpátky. Vybrat správný vosk nebyl jediný problém, který jsem řešila. Hlavní byl ten, že v některých místech nebyl sníh! Přejížděla jsem po asfaltu. Moje lyže sice nejsou žádný závoďáci, ale do šrotu taky ještě nepatří, tak pozor!
V neděli mě vzbudily paprsky sluníčka. Měla jsem v plánu na ten den jiné věci, ale když jsem se podívala z okna, všechno muselo ustoupit lyžím. Je lehce komické vypravovat se na lyže, když ve městě žádný sníh není, ale budiž. Přijel plný autobus, to už něco znamená. Když jsme stoupali od České chalupy, začaly se v lese objevovat náznaky sněhu. Ale říkám, slovo náznaky je důležité. Přehoupneme se přes Maliník, kde už bylo plné parkoviště. Na stadionu to bzučí jako v úlu. Už se těším, až přejedu Novou louku a hlavní masa lidí bude pryč. „Kdo maže, ten jede,“ zní heslo. Takže namažu a mizím. Jo, ještě nasadím sluneční brýle, ty dnes totiž nesmí chybět!
Jede to úplně samo, což je oproti sobotě obrovská změna. Sice hlavně předjíždím méně zkušené lyžaře, ale věřím, že se brzy stopa vylidní. A je to tak. V Kristiánově už je jen pár jedinců, kteří odvážně pokračují do toho neoblíbeného kopce. Zdolávám ho a za odměnu se posilňuji sojovým sukem. Po trati JIZ25 se vydávám dál. Projíždím nejkrásnějšími místy Jizerských hor a ještě to sluníčko. No paráda! Na Hřebínek dorážím mrknutím oka a pak už je to na stadion co by kamenem dohodil.
K autobusu dorážím o 10min dřív, než má jet a k mému velkému překvapení jsou otevřené dveře a já můžu hned nastupovat. Hallelujah, konečně na to ti řidiči přišli! Celou cestu z Bedřichova jsem proklepala zimou, protože jsem si dala pořádně do těla, ale přijela jsem domu a hned jsem vlezla do vany.
O 2 hodiny později ležím v posteli, jsem spokojená, že jsem si tak hezky zajezdila a využila krásný počasí. Sice léčím puchýř, ale to se poddá.
Máme tu krušné období. Nějaké kilometry jsou naběhané, ztracený trénink se teď už moc dohnat nedá. Liberecký kraj trápí chřipková epidemie a já se bojím dýchat, abych náhodou nebyla nemocná. Oblékám si raději vrstvu navíc, ráno místo snídaně jím zázvor a vodu s citronem, beru povolený doping – čistý vitamín C (tedy, snad je čistý).
Za týden poběžíme Jizerskou 50. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Přála bych si, aby ještě napadl sníh a aby bylo hezké počasí. Pak se pojede snáz. Přála bych si zajet osobák – čas pod 4:45, ale jsem si vědoma svého půlročního deficitu, takže nečekám zázraky.
Děkuji Vám, že jste se mnou sdíleli mé radosti a strasti z přípravy na závod. Těm, kteří také závodí, držím palce, ať nám to vyjde! Hlavní je si to užít. Atmosféra je neopakovatelná. Věřím, že nás pohltí a závod v nás zanechá silný zážitek. Po závodu shrnu ještě své dojmy a zhodnotím (ne)úspěšnost přípravy.
Tak se vidíme ve stopě, přátelé. Skol!!!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
